Čím dál víc lidí volá po tzv. přímé demokracii, po tom, aby o většině důležitých věcí nerozhodovali poslanci, ale občané. A jako fungující příklad uvádějí Švýcarsko.
Jenže právě nejnovější referenda ve Švýcarsku kupodivu nahrála nejvíc odpůrcům přímé demokracie v Česku. Proč? Švýcaři byli totiž v referendu PROTI prodloužení dovolené ze čtyř na šest týdnů a PROTI vyšší podpoře stavebního spoření ze strany státu. Oni naštěstí pochopili, že obě tyto věci by vedly k poklesu výkonnosti švýcarské ekonomiky a ve svých důsledcích k větší nezaměstnanosti a celkovému zhoršení jejich stávající situace.
Dovedete si představit, jak by referendum o těchto dvou věcech dopadlo u nás? Když si stát dovolil snížit podporu stavebního spoření, opozice to okamžitě hnala k ústavnímu soudu. A že by u nás byla dobrovolně většina občanů proti tomu, aby jim zaměstnavatel platil čtrnáct dní lenošení navíc?
Pokud by byla přímá demokracie zavedena u nás, během několika málo let bychom byli ekonomicky někde na úrovni Řecka, ne-li níž. Lidé by si s radostí odhlasovali (a předkladatelé zajisté i patřičně „zdůvodnili“) dřívější odchod do důchodu, vyšší přídavky na děti či porodné, delší dovolenou, takový zákoník práce, na jehož základě by bylo téměř nemožné dát někomu výpověď – a věřím, že by různí socialisté přišli na spoustu dalších výdobytků sociálního státu, které mě teď ani nenapadnou. V Česku by nastal ráj na zemi, ovšem jen s jedním, zato dost závažný problémem: Kdo by to platil? Věřím, že prvních pár let bychom díky obrovským půjčkám a dotacím proudícím z různých zdrojů EU asi přežili, ovšem o to tvrdší by pak byl pád.
Další věcí, o které se hovoří v souvislosti s přímou demokracií, je odvolatelnost politiků. Protože „nadávání na politiky“ vždy patřilo a patří k nejoblíbenějším činnostem našeho národa, dovedu si představit, jak se náš život – po zavedení odvolatelnosti politiků referendem – mění v jedny nekončící volby. Jenže normální člověk má úplně jiné starosti: vydělává peníze, stará se o rodinu, jezdí s ní na výlety, sportuje, chodí do divadla…ale určitě netráví spoustu hodin u internetu vyhledáváním informací o politice. Kdo by se po nějaké době takových referend tedy zúčastňoval? Nenapravitelní idealisté, kverulanti, důchodci, nezaměstnaní a pak také profesionální politici – tedy lidé, kteří by to považovali za náplň svého života či na to měli čas. No a výsledky hlasování by tomu odpovídaly. A mám obavy, že by byly ještě horší než to, co předvádějí současní politici – ať zprava či zleva.
Takže než začneme prosazovat přímou demokracii – jako náhradu té stávající, zastupitelské – zamysleme se nad důsledky. Abychom na tom za pár let nebyli hůř než dneska.
