Dva kolegové – blogeři (Přemysl Čech, Pavel Nitka) tu napsali, jaká jsou jejich oblíbená místa, která jsou nejen krásná či zajímavá, ale především spojená s neopakovatelnými vzpomínkami. A já jsem najednou taky začala vzpomínat – a přidávám ta svá. Když jsem si je vypsala, tak jsem zjistila, že jsou spojen převážně s mými vzpomínkami z dětství. Člověk asi tehdy vnímá všechno nějak „víc“.
Držov – vesnička u Otavy, nedaleko Písku. Mám ji spojenou se svým dětstvím i s dětstvím mých potomků – už několik generací tu totiž máme takovou rodinnou chatička uprostřed hlubokých lesů, bez vody a elektřiny, kde si hříbky do polévky nasbíráte přímo u chaty a ráno můžete z okna pozorovat srnky. Skály, borovice, řeka – prostě kouzlo. A samozřejmě i výlety do okolí – nádherné město Písek, Orlík, Zvíkov...
Kokořínsko – opět skály a borovice, které miluju. K tomu romantický hrad, jeskyně, rybníky. Mám ho téměř za humny – a v posledních letech tam přes léto i žiju. Nekonečně možností na výlety, procházky, dobrodružství....
Praha – jezdila jsem tam odmala k babičce, znám ji docela dobře. Miluju uličky Starého Města, malostranské zahrady (i z doby před jejich rekonstrukcí, kdy bývaly i místem ke hraní), Petřín (nejen proto, že jsem právě do těhlech míst chodila v mládí často na rande :-)
Jizerské hory – nevím proč, ale mám je ze všech našich hor nejradši. Černá Studnice – vzpomínka na prázdniny v dětství, Harrachov – lyžování... a v neposlední řadě i spousta korálků
Údolí Úterského potoka – už jsem tam dlouho nebyla, ale kdysi to byla opravdu nádherná příroda bez lidí. Jezdila jsem tam na skautské tábory (v těch několika letech po r. 68, kdy mohl skaut chvilku fungovat). Ramena potoka vytvářela ostrovy, zbořené mlýny byly místem dobrodružství...krásné vzpomínky
Děčínsko – Tisské skály, Děčínský Sněžník, soutěsky na Kamenici. Jak jinak – skály a borovice. Tisské skály nebývaly tak známé, takže tam nebylo moc lidí. Soutěsky na Kamenici – úžasná romantika – tedy pokud se tam vydáte mimo turistickou sezónu. A jak jinak – i vzpomínky na mládí, kdy jsem tam jezdila na tábory – nejdřív jako dítě, pak jako vedoucí.
A tak navazuju na kolegu blogera Pavla Nitku s výzvou: přidejte se a napište, která jsou ta vaše TOP místa!
