Bolševické manýry současné vlády

S trochou nadsázky to vypadá, že se zas vracíme do padesátých let. To když jste měli nadměrně velký byt či dům (tedy většinou  tři a více místností) a měli jste to štěstí, že vám ho rovnou nesebrali, tak vám do něj nastěhovali nájemníky.

Nájemníky jakékoliv – vybírat nebo protestovat jste nesměli. Tedy pokud jste o bydlení sami nechtěli přijít. Že se ve vedlejším – původně vašem - pokoji nájemníci opíjejí, hádají, perou? Že vám kradou věci ze společné chodby? Tak to jste měli smůlu...

No a ministr Kubice se těmihle bolševickými manýry nechal pěkně inspirovat – rozhodl se, že vám stát může do vašeho vlastního bytu či domu takzvaně přihlásit k trvalému pobytu v podstatě kohokoliv se mu zlíbí. Dotyčného tam sice stát osobně nepřistěhuje, ten se ale dle jiných platných zákonů může obrátit na soud, že ho nechcete pustit do „jeho“ bytu, kde má hlášené trvalé bydliště. Navíc vám tam mohou kdykoliv vtrhnout exekutoři či ještě hůř – vymahači dluhů. Což je v podstatě to samé co exekutor, jen při tom nebere v potaz zákony a místo zabavení televize vám rovnou třeba zlomí ruku.

Dneska lidi protestují proti kdečemu – a to bez ohledu na to, zda to může stát nějak ovlivnit či ne. Ovšem proti tomuhle zásadnímu pošlapání osobní svobody jsem zatím nezaznamenala žádný protest.  Bohužel to dokládá, že českému člověku na nějaké abstraktní svobodě zas tolik nezáleží – vždyť kolikrát tu zazněl třeba argument: k čemu je mi svoboda cestování, když na to stejně nemám.

Ale když tak o tom přemýšlím, mohli by se lidé právě na téhle situaci poučit, že svoboda a ochrana soukromého vlastnictví je opravdu prvořadá a není něčím, čeho se člověk má vzdát jen za příslib plného korýtka. Až se jim v jejich obydlí usadí pod asistencí policie nezvedený synáček – feťák, bývalý manžel se statisícovými dluhy či předchozí majitel bytu, který tu měl naposledy trvalé bydliště, a až jim exekutor vybílí byt, možná  dojde i těm, co s nostalgií vzpomínají na minulý režim, že „svoboda“ je důležitá. Důležitější, než tzv. sociální jistoty, „právo“ na práci apod. Protože ve svobodné demokratické společnosti se něco takového nemůže stát. A ministr, který by podobný útok na základní práva občanů navrhl, by musel velice rychle rezignovat.

P.S. Pevně doufám, že to byl pouze Kubiceho úlet, který nemůže ani v našem Kocourkově projít. Jinak jsem ochotná – poprvé od r. 89 – vyjít do ulic.