Co dítě nerozpláče, starce zlomí . . . za oponou

Co je za oponou, pokušení ? . . . a mé bláznovství co dítě nerozpláče starce zlomí co citů v mramoru teplo ledů melodie a barevné kovy . . .

Zpívali za oponou

zvěřinové hody

mastné tlamy

sklíčidla a vrzající panty

Nechávej pootevřené dveře

ať se dítě nebojí

abychom viděli

a neviděli

co oči chtějí

V co věříme

když nevěříme

co jíme

když pijeme

Ty kroky a železné sloupy

s ukazateli,

kde slepá s křížem

se pojí

co ty ulice

když v oknech se svítí

a tma cestu mísí

slova se linou

z mostů a oblouků

krajinu rána zdobí

tvé sladké zmrzlé nohy

Jen ty kroky

mechanismy

ze stínů nové se rodí

umělý plamen

a teplá krev

pak skutečnost je

jen postřehem

a tvým blahem

Dal jsem se darem

a cítím jak po schodech

se bojím

nohy v třes se mění

podej mi hůl

ať to zkusím

v pokušení oběti

a v pocitech to není

ty melodie a kameny

jak sráží se k té zemi

tóny a ticho vody

za dveřmi se krčí

bez kliky

a bez nohy

barevný kontrast

a mé bláznovství

co dítě nerozpláče

starce zlomí

co citů v mramoru

teplo ledů

melodie a barevné kovy . . .

Tak se rodí pokušení

tak se pletou klece

abychom neutekli

abychom se nezměnili

Tak se rodí písně

tak se topí sny

až procitnem

nic se nezmění

Jseš křížem

a já

já spím klidně

s hřebíkem v ruce

v igelitovém pytli

na odpadky . . .