Při focení sněhuláků mně nedala pokoj otázka: Kdo první postavil tuto figuru? Myslím si, že už pračlověk si občas radostně hrál se sněhem, ale to nikdy nedoložíme. Co tedy o nich víme?
Kdo z nás v průběhu života nepostavil aspoň malinkatého sněhuláka? Jedna koule, druhá, třetí a pak záleží na fantazii stvořitele. Jsou i složití sněhuláci – sochy lidí, zvířat, ale to už se spíš jedná o sněhové sochařství než o tu prapůvodní antropomorfní figurku ze sněhu, kterou zvládne udělat absolutně každý.
Vše má svoji pravdivou historii. Má ji i sněhulák. Jen my ji neznáme celou a asi nikdy nepoznáme. Sníh není kus vypálené hlíny nebo kámen.
První zatím známá zmínka o sněhulákovi je z malé modlitební knihy z roku 1380. Jedná se o tak zvanou knihu hodinek - Liber horarum, určenou pro osobní používání zbožných laiků. Tyto knihy byly velmi zdobné a iluminace se týkaly i normálního života, a proto se zřejmě dostalo i na žertovnou kresbičku zachycující sněhuláka. V těchto knihách se ovšem vůbec nežertovalo, ale poukazovalo se na pomíjivost života – zřejmě proto sněhová postava muže sedí na trojnožce a pod ním je oheň. Jak lapidární vyjádření, že chvíli je a za chvíli není.
Když si tato figurka našla cestu i do takovéto knížky, lze předpokládat, že to byla mezi lidmi známá a rozšířená zábava a taky velmi stará tradice.
Informace o sněhulácích v průběhu staletí nacházíme všude možně i u slavných umělců. Povětšinou se nejednalo o tříkoulové veselé brachy, ale o různé figury a představitele zlé zimy.
V životopisu Michelangela od Giorgia Vasariho najdeme zmínku o tom, že v zimě 1492-1493, tvůrce Davida a Piety vymodeloval na nádvoří Medicejského paláce postavu ze sněhu.
V roce 1511 obyvatele Bruselu společně postavili 100 sněhuláků. Akce je v dějinách známá pod názvem „Zázrak 1511“.
Bruselani byli tenkrát opravdu velmi naštvaní, zima trvala dlouho a byla děsivá a politické klima v tehdejším Bruselu bylo asi tak husté jako dnes. Občané nevzali sekery a nešli na radní, či panovníka, ale začali stavět různé sněhové skulptury – politické karikatury - zesměšnili dokonce i krále, parodie folklórních postav, mořské panny a jednorožce i vesnické idioty.
William Shakespeare se zmiňuje o sněhulákovi v dramatu Richard II. : “O that I were a mockery king of snow, Standing before the sun of Bolingbroke...“ To je kolem roku 1590.
Polský grafik Daniel Chodowiecki v roce 1778 vytvořil dvanáct mědirytin. Jednalo se o obrázky do kalendáře. Na prosinec vymyslel následující obrázek - čtyři děti koulují obrovského sněhuláka v podobě docela zlověstně vypadajícího muže, který jim hrozí koštětem. Rytina se nachází v ‘Kupferstichkabinett’ Gallery of Copperplate Engravings v Berlínu.
Během 19. Století se sněhulák stal definitivně kladným a veselým tlouštíkem. Žádný zlý a naštvaný chlápek, ale učiteli doporučovaná dětská kratochvíle určená k rozvíjení jejich kreativity.
Po školství se sněhuláka zmocnil průmysl a stal se komerčním artiklem – vyrábí se jako ozdoby na stromeček, jako hračky a hlavně je zobrazován na dobových pohlednicích a stal se i reklamním symbolem.
Sněhulák se přerodil, je personifikací už ne zlé zimy, ale hodné zimy a bohužel i kýče.
Sněhuláci a jejich stavění bylo vždy pokládáno za zábavu a figura sněhuláka byla prostě jen figura ze sněhu, nebyl jí nikdy přikládán žádný mystický či náboženský význam. Až do začátku roku 2015. V Saudské Arábii totiž zakázali sněhuláky, islámský duchovní v nich vidí zhýralé větrné mlýny.
Zdroje a další informace:
Blog věnovaný jen a jen sněhulákům http://www.historyofthesnowman.com/
Největší sněhulák na světě https://www.flickr.com/photos/chrisdag/2300624220
Z historie sněhuláků http://www.schneemannsammlung.de/englisch/snowman.pdf
Bob Eckstein, The History of the Snowman
Skandál kolem sněhulačky http://arthistery.blogspot.cz/2013/07/bawan-ten-swoj.html
Islámský duchovní vůdce brojí proti sněhulákům https://www.washingtonpost.com/news/worldviews/wp/2015/01/13/frosty-fatwa-saudi-cleric-bans-snowmen/
několik ukázek animovaných sněhuláků
a na závěr aktuální sněhulák z Japonska
