To jsou věci

Mitochondrie, tak tajemné, tak úžasné. Nezaslouží si náš zájem? Malá sci-fi pohádka o mitochondriích, informaích a křemíkových lidech.

„Papíry, papíry, papíry, všude papíry!“ nepříčetně řval imperátor. „Papíry, ovšem ten s číslem kódu mé banky nikde!“

Tajemník probírá lísteček po lístečku.

„Máte to?“ občas na něj šéf zařve.

„Ne, pane.“

„Já se z toho…“

„Pane, což takhle pro zapsání informací použít něco jiného než papír?“

Imperátor zpozorněl. Nechal hledání v kupách knih, sedl si. „Naši vědci něco vynalezli?“

„Ano, pane. Digitalizaci dat.“

„Tak sem s tím vynálezem!“

-

„Disky, disky, disky! Všude disky!“ hystericky řve imperátor. „A kde mám uložený datum narozenin tchyně, kde? To neví nikdo.

Tajemník tiše vkládal jeden disk za druhým do čtecího zařízení.

„Pane, mám to.“

„Konečně! Tak kdy je ta strašná baba má?“

„Už měla, pane, před třemi dny,“ kvikl muž a schoulil se strachy.

„Já se na to… tři dny to hledáme,“  vztekle lítá po místnosti a rozdupává datové disky. „Chci něco lepšího, něco lepšího slyšíte?!“

Tajemník přikyvuje hlavou. „Pane, vynasnažíme se.“

-

Imperátor poklimbává v křesle. Tajemník tiše vešel, postavil se před stůl a diskrétně zakašlal.

„Co je? Co se tu děje? Kdo tu je?!“

„Pane, výzkum vám posílá, co pro vás vymysleli.“

„Dobře,“ usmál se, „už se těším, a hlavně ať už je to tentokrát k něčemu!“

Tajemník před něj položil několik černých krabiček.

„Co to je?“ zafuněl.

Tajemník beze slov jednu otevřel. Byla v ní velká průhledná oválná pilule. „Pane, toto jsou informační tabletky.“

„Cože?“ šéf jen vydechl.

„V těchto různých krabičkách, jsou různé informační tabletky. Prostě, pokud budete potřebovat informace o rodinných datech, spolknete pilulku z této krabičky,“ ukázal na otevřenou, „pokud informace o poznatcích fyziky z této, jak je na ni nápis fyzika.“

„To jsou věci!“ radostně hýká imperátor, „a jak dlouho působí?“

„Věčně. Víte, vědci vytvořili tuto pilulku jako takový živý organismus, na povrchu má dvojitou membránu a uvnitř jsou zakódovaná potřebná data. A také má originální zdroj energie, ale nebudu vás zatěžovat detaily. Prostě tableta vám dodává do mozku potřebné informace, ale jen pokud má pravidelný přísun energie ze speciálních živin. Čili pokud ji budete dodávat zdroj pro její energii, tak budete mít neustále svá data s sebou. Živiny pro informační tablety máte v těchto kapslích.“ Otevřel zelenou krabičku. „…a abych nezapomněl… pokud bude potřeba informace změnit, doplnit – resetují se pilulky v těle prostě vápníkem, ten je dokonale zničí a pro novější přísun dat se spolknou jiné.

Vůdce chvíli mlčel a díval se na ony informační tablety. „Aha, zajímavé. A ty živicí kapsle, ty si musím brát jak?“

„Denně ráno a večer. Látky se dopraví přímo k nim. Našemu tělu neškodí. Jestliže se přísun živin zastaví, tablety v těle odumřou. Ovšem nic se neděje, vědci vyrobí jiné. Technologii zadávání dat do jejich matrice máme zvládnutou.“

„Výborně.“ vydechl, „konečně nebudu nic hledat a budu úplně všechno vědět a znát,“ a ihned spolkl všechny přinesené informační a výživové tablety. „Jo a máte tedy nový úkol, dávejte mi ty výživové ráno a večer. A chci také neustálý přísun nových informací. Konečně budu neomezený, vševědoucí vůdce.“

-

Než přistáli na té divoké planetě chrstající ze svých útrob gejzíry lávy, tajemník prezidentu přinesl novou informační tabletku. Tentokrát obsahovala data o občanech a byla i technologicky vylepšená. Jinak, ty informace neměly moc valnou hodnotu. Jenže pro vůdce ano. Dalo by se říci, že se jednalo hlavně o osobní věci těch lidí a o drby.

„Pane, spolkl jste tu novou pilulku?“

„Ještě ne, teď si vyjdu podívat se na tuhle planetu, tak až pak… je tak krásná, tak nespoutaná… a má i svá moře a v nich prý něco organického, jakoby živého…“

„Kde jen je?“ imperátor prohledává kapsy i šuplíky.

„Co hledáte, pane?“

„Tu tabletu, nikde tu není… asi jsem ji ztratil na té planetě… vracet se nebudeme, udělají mi rychleji novou.“

„Ano, pane, za chvíli ji tu máte.“

-

„Podívejte se, pane tajemníku, to je ta divoká planeta, jak jsem na ni ztratil jednu tabletku, co už mi pak nedokázali udělat, že bychom se tam zas podívali?“

„Jak chcete, pane.“

„Zajímavé, ta planeta je nějaká jiná,“ sleduje monitory na svém těle. „Co to tam je?“

„Pane, představte si, náš výzkum zaznamenal, že tam jsou nějaké formy života, i inteligentního, a představte si, je to všechno založené na organické bázi.“

„Neuvěřitelné,“ vykřikl vůdce.

„A ještě neuvěřitelnější je, že ty formy života, a to úplně všechny, mají v sobě ty naše informační tablety! Sice už jsou nějak jinak naprogramované, ale jsou to ony! Jak se to mohlo přihodit? Zatím ani naši vědci s jistotou neumí odpovědět. Ztratil jste tu jen jednu… Máme potvrzenou tu bláznivou teorii, že i organické věci mohou být živé – rozmnožovat se a být inteligentní. Nějakým zázrakem se tady ta tableta namnožila a teď slouží těm na planetě. Určitým způsobem těm formám života dodává energii a představte si, pane, že pokud je resetují vápníkem, zničí se celá ta živá…“ zamyslel se, „jak to nazvat… bytost?“

„To jsou věci,“ zakroutil omperátor hlavou. „tak poleťme raději někam jinam. „támhle ta planeta s prstenci kolem nevypadá na piknik špatně, co myslíte?“