Steve - první skutečně existující kyborg

Svět kolem nás, plný barev, je vlastně šalba a klam, barva je přeci abstraktní pojem a věci jsou bezbarvé, tu jim dodává až světlo, takže proč se na tento podfuk dívat očima? Kamera, počítač a monitor jsou přeci lepší…

Třeba tak někdy zauvažoval mladičký Steve Mann a pustil se do svých projektů.

 Oč se jedná? Když se někde v literatuře vysloví jeho jméno pokaždé se k němu dodává - první kyborg.

Profesor Steve Mann patří k lidem, jejichž život je tak spojen s jejich prací, že pokud chceme představit člověka, představujeme vlastně jen jeho práci. Narodil se v roce 1962. V od roku 1990 působil na MIT jako student. V roce 1997 zde získává PhD. Napsal víc jak 200 publikací například o elektrických brýlích, o životě kyborga den po dni… Je autorem řady projektů na sourceforge.net , podporuje projekt GNU. V roce 2001 Peter Lynch o něm natočil dokumentární film Cyberman.

Je otcem, manželem a díky elektronice v těle, oděvu, brýlích i kyborgem.

Poprvé se stal kyborgem ve svých 18 letech, když si nasadil na hlavu helmu s anténkou do vé a před oko si umístil vekou krabičku - monitor. Postupem let neustále zmenšoval helmu, monitor a samozřejmě i počítač, který si nosil v pase místo koltů. V roce 1990 dovedl svůj nositelný počítač (wearable computer) do takové dokonalosti, že není pod oděvem ani vidět. Kamera a monitor jsou umístěny ve slunečních brýlích. V současnosti má v přenosném počítači organizér, adresář, e-mail se spam filtrem. Na linuxovém základu si pro sebe vytvořil speciální operační systém WOS.

Pomocí počítače Steve místo reklamních ploch vidí jakýkoliv jiný záznam, který chce vidět a také rozpoznává tváře lidí a ihned je o nich podrobně informován - tedy pokud tyto informace jsou uložené v paměti.

Během let začal jako nosič techniky využívat nejen oděv, ale i své tělo - to se ovšem ne vždy vyplácí. 14. března 2002 zažil na letišti v Newfoundlandu ošklivý šok - místní pracovníci v rámci boje proti terorismu nechtěli pochopit, že Steve je vědecký pracovník, který výzkumu propůjčil i své tělo a ona všechna elektronická zařízení, co má v obleku a pod kůží nejsou nic zlého. Marně se oháněl úředními i lékařskými potvrzeními na své přístroje, marně si volal na pomoc kolegy, úředníci Air Canada mu všechna zařízení i ta z těla odtrhali a většinu zničili - cena kolem půl miliónu dolarů a vědecká ztráta ještě větší, protože Steve na těle a v těle nosí jedinečné prototypy. Další nepříjemností, která ho v souvislosti s touto zlovůlí potkala, bylo zhoršení zdravotního stavu. Představte si, že dvacet let se na svět dívá jenom skrz kameru a monitor a nejednou mu bylo vše odebráno - čímž ztratil orientaci, padal na zem a vrážel do předmětů a navíc mu tekla krev z ran po vytrhaných čipech a snímačích. Do letadla musel být převezen na invalidním vozíku. Pouze jeho kolega - lékař se radoval, mohl na Stevovi zkoumat jak se chová kyborg po odpojení.

Steve Mann nevymýšlí jen jak elektronikou zdokonalit člověka, jelikož je i spolupracovníkem firmy EXISTech, sídlící v Honkongu, a musí převážet poměrně důvěrné materiály - tak vytvořil pro kurýry zajímavý kufřík. Tento kufřík nechrání svůj vnitřek zvláštními zámky, kódy, ale Mann vystavěl ochranu dokumentů na jiné logice, dalo by se říci na své. Otevřít ho může, kromě zločinců, každý, ale že ho otevřel, je zdokumentováno. Bezpečnost je zajištěna tak, že kufřík se otevírá současným přiložením obou palců na skenery u zámku. Skener sejme otisky a zašle je přes mobilní síť na server firmy, které kufřík patří a odsud jdou do policejního registru otisků prstů. Zaslaná daktyloskopická data, toho kdo chce kufřík otevřít, se porovnají s otisky osob porušujících zákon a pokud s žádným takovým žadatelovy otisky nesouhlasí nebo nejsou na firemním rejstříku nepovolaných osob - kufřík se otevře. Na server se uloží jak otisky, tak přesný čas otevření a videokamera umístěná uvnitř kufru, zašle i obrazovou dokumentaci otevření. Majitel kufříku rovněž může sledovat on-line co se sním děje - server mu přenáší obraz na jeho monitor. Možná se vám takovýto bezpečnostní kufr nezamlouvá, ano, je možné k němu mít řadu výhrad, ale takto prostě uvažuje první kyborg. Pokládám s celekem za techno optimistu, ale být zdravým člověkem a dívat se na svět skrz monitor a mít elektroniku v těle… ne taková budoucnost se mi nelíbí. I když Steve Manna velmi obdivuji

příště o dalším živém kyborgovi