Pronajmu svět Zn. Virtuální
Ukázka z povídky Božské oko:
Taky se vám to někdy stalo? Odněkud slyšíte hrát hudbu. Prokazatelně nikde nikdo není, natož nějaký orchestr. Je pozdní noční hodina, všichni spí, okna jsou temná, nehraje žádný záznam z koncertu, ale vy slyšíte takovou zvláštní melodii. Harfy, trubky, housle, klavír… ne klavír ten asi ne. Nebo ano?
Seděl u okna, díval se ven a přemýšlel o hudbě, kterou slyší znít ve své hlavě. Slyší i klavír? A jaká ta muzika je?
Není to žádná známá melodie, kde se to jenom bere? A co když tohle slyší prostě všichni lidé? Každý má vlastní orchestr v sobě. Možná že skladatelé, ti určitě slyší hudbu. Že bych byl hudebně nadaný a prostě slyším své skladby? Neznám jedinou notu a nepoznám, když ji hrají…
Klap, klap, prahudba dešťových kapek ho probrala z přemítání.
To je hnusný jaro, pořád jen prší. Vstal od okna a sedl si do pracovního křesla.
Je rád, že prší, aspoň nemusí litovat, že nemůže ven. Rozhodl se vystěhovat zpátky do některé z nechráněných moderních městských čtvrtí. Má vyhlédnuté město i konkrétní typ bytu. Jenže…, vzdychl a aktivoval počítač.
Na monitoru mu jako vždy první vyskočila stránka se stavem jeho bankovního konta. Začetl se.
Přestěhování znamená pouze jediné. Musí vydělat hodně, opravdu hodně peněz.
Pracuje skoro pořád, jen občas vychází pro jídlo a nutné nákupy. A když má náladu, pozdě v noci chodí uličkami skanzenu. Zvláštní zábava.
Prší už několikátý den v jednom kuse, je chladno. Z okna vidí jen šedivou oblohu a rozpadající se domy. Skanzen se moc neudržuje, takže mu teče po okapu do místnosti. Věčně vlhké a snad nikdy nevysychající zdi prosycují místnost vtíravým pachem plísně. Samota, monotónnost kapek a šedivé světlo přivolávají jen špatné vzpomínky a sebemrskačství.
Se zášlehy bolesti z pocitu viny, že opustil tolik lidí i ji, se u něj střídá sebelítost. Proč byl vykopnut z práce a nikdo mu nepomohl? Tolik let jsem žil jen pro firmu a výsledek? Jeden telefonát, a konec. Konec i všech známostí. Stal jsem se nulou. Přehrává si ten den, kdy dostal výpověď… Kdybych nepracoval nebo na práci nestačil… důvod byl jen, že šéf na jeho místo chtěl svoji známou. Cítí to jako velkou křivdu, nenašel už nikdy takovou práci. Všechny ztráty ho přímo fyzicky bolí u srdce. To pak několik hodin prosedí jen tak a bolest s apatií mu brání cokoli podniknout nebo udělat. Prostě sedí a civí z okna na pavlač. Nic jiného nevidí, než rozpadající se ozdobné kovové zábradlí, za ním prázdný prostor a pak okna protější pavlače za stejně rezavým zábradlím.
Občas kolem jeho oken nebo na protější straně přejde nějaký člověk. Rychle nebo se jen tak plouží. Nikoho z nich nezná a nechce znát. Podle pohledů a oblečení těch osob je mu jasné, že pro ně je tohle konečná a jediná možnost. Proto se straní lidí ze skanzenu.
První věc, co i dnes udělal, skoro rituálně si pročetl své konto. Přestalo pršet a cifra blikající z monitoru mu dává naději. Na protější pavlači vyšla z bytu mladá žena. Šedivá jako deštivý den. Jen, kdo ví proč, kabelku měla červenou. Dívá se na tu červeň a ošklivou dívku, šla rychle, zas kouká jen do prázdna. Dostavuje se u něj ten dobře známý pocit se vším skončit, lehnout si a vykašlat se na celý svět. Vyšlo sluníčko. Prudce vstal z křesla. Já tady nekončím. Já mám ještě šanci… mám práci… a umím dost věcí… odejdu odsud! „Odejdu!“ vykřikl nahlas. Docela se zvuku vlastního hlasu lekl. Blbnu, musím něco dělat nebo fakticky zcvoknu.
Sedl si znovu k počítači a nalistoval své pracovní stránky.
Dnes dostal další zakázku. Musí vyhodnotit všechna možná rizika nového léku. Simulace různých vlivů na člověka je jednoduchá, ale rutinně náročná práce. Nic nesmí vynechat.
Není to hra, musí lék doporučit nebo zavrhnout, kdyby se ukázalo, že u některých lidí by mohl způsobit sebemenší komplikace. Farmaceutické firmy před lety svými preparáty zmrzačily hodně lidí, a to i když dělaly pokusy na zvířatech. V současnosti jsou pro dodání nového léku na trh velice přísná kritéria. A jeden lék testuje na svých simulacích nejen on, ale asi dalších sto lidí. Tuhle práci opravdu dobře zná.
Monitory a kontrolky osvětlovaly jeho pokoj, za starodávným oknem ze skleněných tabulek a dřevěných rámů zase pršelo. Počasí neustále odolávalo všem způsobům programování.
Na zdi se od prosakující vody začala vytvářet bizarní kresba. Pozoruje ji. Skvrna se rozšiřuje, zatáčí, vlní. Je to tvář.
Samotu si člověk volí dobrovolně a sám, ale kdo si dobrovolně zvolí osamění? Byl jsem blázen, že jsem sem šel, ale kam jinam jsem měl jít? Nic jiného nemám, než tenhle dárek od babičky.
Lže sám sobě: Jít sem jsem si určil jako test, co vydržím. Ne! Bydlet ve skanzenu jsem si určil jako trest. Také ne. To bylo až následně. Jít sem ho hnala zbabělost říct jedné holce, že už nemá sílu s ní být dál. Hodilo se mu, že mu zemřela babička a utekl do skanzenu bez jediného slova vysvětlení nebo rozloučení, sem do jejího bytu. Kdyby žil před tisíci lety v Řecku, uvěřil by, že teď ho za to pronásledují Erýnie, které zahání pouze prací a sebemrskačstvím v podobě svého současného života.
ukázka povídky z knihy Pronajmu svět Zn. Virtuální: http://sciafant.blogspot.cz/2016/09/predstaveni-knihy-pronajmu-svet-zn.html
Jita Splítková
Mariánský sloup jako zdvižený prostředníček
Tak to tu opět máme – snahy o obnovení sloupu hanby. Kdo soudný by chtěl mít v centru svého hlavního města symbol ponížení, zastrašování, utlačování, okradení, poněmčování - ale i kolaborace a lokajství? Proč neobnovovat?
Jita Splítková
Piráti, TOP09 a STAN - prostě příklad marasmu politických stran
Taková malá studie proč je politika fuj, ale proč se jí nevyhneme a o populismu stran, co křičí o populismu jiných a o nemoci naší doby – korektnosti a té jediné pravé povolené pravdě.
Jita Splítková
Katedrála a její zničení pro budoucnost
Na základě analýzy stavů věcí a faktů dedukuji, že požár Notre Dame s opravdu velkou pravděpodobností není náhoda. V článku vám tuto svoji myšlenku objasním zeširoka a z mnoha úhlů.
Jita Splítková
Nechci na západ ani na východ
Na východ, na východ, na východ... Křičelo se v minulém století. Přišel převrat a následovalo: Na západ, na západ, na západ...
Jita Splítková
Tajní agenti a jejich sex mise a zmizelý novinář Peter Sweden.
Dějí se divné věci v životě, dějí se divné věci na Netu a na sociálních sítích. Všimli jste si, že zmizel novinář Peter Sweden?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Ani vás nepustí do haly. Podvodů při prodeji lístků na MS v hokeji přibývá
Organizátoři i policie varují: Kupovat vstupenky na mistrovství světa v hokeji od někoho jiného než...
Katar plánuje vyhoštění lídrů Hamásu, ale není kam. Jordánsko je zpět nechce
Premium Katar je místo, kde si lídři teroristické organizace Hamás léta užívali pětihvězdičkového luxusu....
Za bydlení politiků platíme tisíce, vládní byty a vily mnozí z nich nevyužívají
Premium Stát jen za tento rok zaplatí za bydlení v Praze mimopražského ministra školství Mikuláše Beka...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
- Počet článků 190
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 708x
http://sciafant.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/