Prekérní situace

Zloději jsou všude i ve vesmíru. Poradí si okradení mimozemšťané vysazení na Zem v čase pravěku? Krátká humoristická sci-fi povídka.  

V roce 1997 bylo teoreticky dokázáno, že jakýkoliv kvantový počítač se dá nahradit posíláním jednotlivých fotonů přes soustavy zrcadel, hranolů, fázových posuvníků a dalších jednoduchých optických elementů...

Na nejvyšším travnatém kopci přistál stroj podobný helikoptéře, vysadil dva muže, několik velkých beden a zase se vznesl. Kdo byli ti dva? Vy si snad pamatujete jména projíždějících? Jeden z nich byl technik a druhý komunikační psycholog čili diplomat a momentálně se dostali do dost velké šlamastiky...

"To je fakt neuvěřitelný," vztekle kopl do jedné bedny plné jídla. "Nechat si ukrást loď jako amatéři." Chytil se za hlavu, "Ne, to není, možný! Jsem idiot!"

Ten druhý do něj rýpnul a něco vyndal zpod kombinézy. "Podívej se, podařilo se mi před tím, než nás naložili do manipuláku, ukrást lodní lokalizátor, pokud ho zprovozníme, tak nás najde vojenská hlídka."

Podíval se na něj, "to si fakt myslíš, že tady zprovozníme kvantový počítač? To jsi tak stupidní nebo už ses tady za tu minutu zbláznil?" Zacloumal jím.

"Neurážej mě a netřes se mnou, "sklopil oči, "ano? Ty jsi technik, je samozřejmé, že já se v tom jako diplomat vůbec nevyznám, ale když se pokusíme. O jednom takovém případu už jsem slyšel."

"Dobře," vzdychnul si technik, " poraďme se co dál."

"Žijí tady primitivní kmeny, mohly by nám pomoci postavit tady z dostupného materiálu jakousi maketu naší lodi, kde by byla požadovaná teplota a vlhkost a nutná dráha aktivačního paprsku."

Každý humanoid z vesmíru se vyvíjel stejně a tedy jsou k nerozeznání stejní. Naštěstí, co by jinak ti ubožáci dělali, kdyby vypadali třeba jako obrovské blechy nebo medvídci mývalové. Příroda je moudrá, a tak díky jejím vzorcům mohou tito dva oloupení lidé z vesmíru počítat s pomocí pozemšťanů, ale něco za něco...

„Tak co, jak vypadám?" zeptal se psychologa, právě se balícího do hrubých lněných látek a kůží.

„No, jako absolutní trhan, tedy pardon, věštec," zasmál se a přepásal si ty hadry koženým širokým pásem. To jsem zvědavý, jestli je přesvědčíš, aby začali stavět, "zapochyboval najednou technik.

"Neboj se. Jen to musíme zaobalit do jejich mýtů a kvůli dobré úrodě jsou schopni udělat cokoli a zamotáme do toho třeba i jejich zemřelé, to je důležité, oni nesmějí vůbec nic tušit, a tak nám vystaví, co potřebujeme.„

Je jasné, že pravěk a doba netechnická nebyla žádná idylka, pozemšťané ještě neznali ani počítadlo natož něco jako kvantové přístroje, a také neměli tušení, že se má člověk mýt mýdlem a denně si brát čisté prádlo. Hlavní je, že se stavělo a stavělo, až se dostavělo a...

Konečně, za pár minut v tomto speciálním prostředí, kde je patřičná teplota a potřebná vlhkost oživí paprsek světla jejich počítač. Vyjde to? Ta zrcadla jsou nedokonalá, i ta čočka z křemene.

„Teď!“

Oba dva vykřikli. Paprsek skutečně přesně ve 12.00 prošel malým otvorem a postupně se šířil tmou ... polovina přešla přes polopropustné zrcadlo, světelná vlna se tím posunula o čtvrtinu své délky a polovinu rozložila čočka na spektrum, to prošlo mřížkou v otevřené skřínce... znovu jí prošlé světlo čočka soustředila do jednoho paprsku, ten se dvakrát odrazil od zrcadel a dopadl do skřínky. Dívali se na tu světelnou hru a bylo jim jasné, že to vyšlo.

A tak si pro ty dva přijeli jejich lidi a pak se podle zákonů moudré matky přírody začali i lidé inteligenčně vyvíjet a dnes přemýšlí.

"…k čemu primitivní stavitelé víc jak před pěti tisíci lety vybudovali Newgrange? A proč v tom malém okénku nad vchodem je ten křemen?"

Povídka vyšla v knize Mýty v zrcadle vědy a fantazie, 2009

Koukám a nevím proč nemám u předchozího svého článku o politice diskusi ač jsem zadávala, že ji chci.