Můj stroj mi rozumí aneb jak ulehčit život

Komunikace mozek - stroj zajímá laiky i výzkumníky už dlouhou dobu a i úspěchy se pomalu dostavují. Použití bude jak v medicíně - ulehčí život nepohyblivým lidem, tak i pro neobyčejné zábavné hry.

Skutečně zajímavý interface mozek - stroj (Brain Machine Interface - BMI) představily společně Mezinárodní institut telekomunikačních výzkumů ATR a Honda. Projekt. Je založen na využití práce týmu doktora Yukiyasu Kamitani z ATR-CNS.

Jedná se o bezdrátové spojení člověka s robotem manipulátorem. Neradujte se předčasně, člověk sice nemá elektrody zavedené do mozku ani nemusí mít na hlavě žádnou helmu a čidla snímající jeho EEG - elektrickou aktivitu mozku, ale zase je zasunutý v magneto-rezonančním skeneru - opět se tedy nejedná o pohodlnou komunikaci.

Toto rozhraní pracuje na základě analýzy snímků aktivity jednotlivých pásem mozku, které jsou získávány skenováním. Tato obrazová data následně zpracovává "inteligentní" program. Vypočítává z nich dopředu přesně určené nervové signály, které odpovídají, rovněž dopředu stanoveným, pohybům ruky a prstů, které dělá člověk. Tyto jednoduché pohyby se pak zadávají jako příkazy robotu - zatím se jedná pouze o robotickou ruku, která je ihned vykonává. Prodleva mezi pohybem člověka a stroje je minimální, činí 7 sekund. Přesnost rozpoznání určitého lidského pohybu podle snímků mozku, je zatím 85 procentní. Takže to na první pohled vypadá, jako by byl robot přímo "telepaticky" spojen s člověkem.

A praktické využití takového ovládání strojů a přístrojů přímo z mozku? Umožní to zvětšení samostatnosti nepohyblivý lidí, rozšíří možnosti ovládání hraček a her pro děti i dospělé, takovýto interface bude velice vítaným i kosmonauty … a další možnosti se budou jistě nacházet. Samozřejmě, že výzkumníci budou nejdříve muset onen obrovský magneto resonanční tomograf zmenšit na velikost přilby nebo ještě lépe čelenky.

Stolní hru založenou na hráčově myšlenkové aktivitě si můžete zakoupit od konce roku 2003. Jedná se o Mindball neboli mozkový fotbal. Hra vznikla díky výzkumům ve švédském Interactive Institute. Design vypracoval Mats Theselius. Nejedná se o stolní fotbal v pravém slova smyslu - hrají ho pouze dva hráči s kovovou kuličkou, která je pokrytá kaučukem a jejíž výchozí stav je uprostřed stolu.

Kolem hlavy si "fotbalisté" připevní čelenku, která v sobě obsahuje snímače nebo elektrody. Po straně je prostřednictvím kabelů napojena na takzvaný biosenzorický systém, který je založen na EEG. Snímají se alfa a théta mozkové vlny, které vznikají při hluboké koncentraci a následném uvolnění. Počítač z biosenzorického systému dostává odpovídající instrukce k tomu, jak má posouvat kovový míček, po magnetických kolejničkách, které jsou pod povrchem stolu. Vítězí ten hráč, který se dokáže více zkoncentrovat na dopravení míčku do soupeřovy branky a překonat jeho snahu zabránit gólu. Diváci nejen vidí pohyb kuličky a obličeje hráčů, na monitoru sledují i jejich elektroencefalografy.

Další technická zajímavost, která může velmi ulehčit lidský život je rukavice tlumočící znakovou řeč do hlasové. Zatím je to jen studentská práce, ale jistě ji dotáhnou do komerčního konce a hluchoněmí pacienti ji budou dostávat jako zdravotní pomůcku – bylo by to hezké a navíc rukavice může mít i podle studentů širší použití i pro virtuální svět her.

předchozí článek o mozku zde: http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=506065