Vždy před volbami zaznamenávám takovou podivnou věc – rozdmýchávání generační nenávisti. Mladí by chtěli zakázat jít volit penzistům, aby jim údajně svojí volbou nezničili život. Staří občas chtějí, aby bylo volební právo
ne pro osmnáctileté, ale až pro lidi od 21 či 25 let. To je ovšem virtuální realita, v reálu takto moc inteligentních lidí nesmýšlí. Pokud nemají mediální masáží vymasírované mozky, tak tímto způsobem prostě neuvažují a spíš jim je - jak mladým, tak starým politika ukradená a k volbám se ani jedni nijak davově nehrnou.
Samozřejmě si nemyslím, že neexistuje něco jako generační střety. Byly a budou- to je život s tím nic nenaděláme, ale všechny věkové kategorie jsou pro dobře fungující společnost velmi důležité a právo volit má každý, jinak by se nejednalo o demokratické volby. Takže mladí a i hodně staří mají právo se vyjádřit.
Nesmíme dát na poučku, že nositelem pokroku je mladá generace a tudíž mladí jen z toho důvodu, protože jsou mladí a bouřliví, jsou znechucení dosavadní politikou svých generačně starších spoluobyvatel a chtějí kladnou změnu. Je to omyl.
Platon dokonce mladým mužům výslovně zakázal posuzovat jakékoliv zákony a staří o nich mohli mluvit jen před vrstevníky nebo úředníky. Bylo to z důvodů, že mladí byli pokládáni za nezkušené a tím pádem snáze a bez rozmyslu podléhající vlivům autorit. Mladí zase starce usvědčovali ze stařeckého konzervatizmu, neochoty k novým a lepším změnám a ze senility. Brojili proti generaci svých rodičů a dědů ačkoliv stařešinové v neměnných kulturách požívali velké autority, protože byli živým koncentrátem zkušeností generací a nosnými prvky dané kultury. A tyto povrchní projevy v generačních střetech vedly k mylnému názoru, že mládí je vždy novátorské, moderní, nesešněrované, kdežto stáří je konzervativní, zpátečnické. Ne, tak tomu není, i zde především záleží na osobnosti a prostoru, kde se ten který konkrétní člověk pohybuje, kde žije. Pokud se mladý člověk nebude chtít vzdělávat, bude věřit mocenským masmédiím a různým pseudoautoritám – čili i těm rigidním starcům, zůstane tupým hlupákem a pokud je k tomu od přírody hloupý a k tomu nevzdělaný či jednostranně vzdělaný, namyšlený, líný a arogantní – tak to je o malér zaděláno, z takových se rekrutují armády užitečných idiotů.
Kladem je, že mladí lidé do svého jednání a poznávání přinášejí nezaujatost, idealismus a nekonvenčnost, ještě nejsou pohlceni šablonami. Tedy buďme přesní, ne mládí, ale mladickost v jednání a ta se pojí povětšinou s mladším věkem, ale nemusí. Také je zajímavé a studiem potvrzené, že nejvíce nonkonformní mládež, která neuznává žádné principy, je opoziční pro opozičnost vůči předchozí generaci, která podle nich plně se svými principy selhala, se později stává velice konvenční a splývá se strnulými názory.
Hnutí nebo -ismus, který jak chobotnice ovine svá chapadélka kolem oběti a zhltne kritické samostatné myšlení mladého jedince, vytvoří mechanického nositele určité mrtvé kontinuity. Mrtvé je takové hnutí či –ismus, které může již existovat staletí, ale které nenechává cestu k vlastnímu samostatnému hledání, potlačuje svobodu jedince a za odklon jiným směrem trestá. Jako nejlepší příklad takové mrtvoly lze uvést Islám. Tak vznikají straničtí či náboženští fanatici - jsou to de facto ideologické klony předchozích fanatických generací.
Tento společenský fenomén možná bude postupně rozšiřován nejen na fanatická církevní hnutí, ale jedna generace může předat svůj "otisk" té mladší masovým přívalem informací, o které se zaslouží Internet. Takže mohou vznikat mechanické myšlenkové klony. Tomu může zabránit pouze výchova ke kritickému samostatnému myšlení a různost. Různorodost ve smyslu Internetem předkládaných informací a možnost jejich srovnávání. Čili je nutný zákaz jakékoliv cenzury, jakou třeba na sociální sítě protlačuje EU, neomarxisti a liberálové. Je třeba narušovat nespoutanými, nezávislými potůčky ono zahnívající statické bahno veřejnoprávních a mainstreamových médií.
