Humánní bomby pro život

Ano, skutečně - humánní bomby, nejedná se o nějaký zvrhlý vědecký experiment nebo Havlovy bomby, ale o nanobomby, které likvidují rakovinné buňky přímo uvnitř pacientova těla.

Kazetová nanobomba

Tato bomba - jak to u některých vynálezů a objevů bývá, vznikla zcela náhodou.

Píše se rok 2004 a vědci z University of Delaware pod vedením Balaji Panchapakesana se zabývají problémem, jak nemocným buňkám dodat léky pomocí uhlíkových nanotrubiček - jelikož jsou mnohem menší, než buňka mohou jí "píchnout injekci". Během pokusů ovšem přišli na to, že pokud nahřejí svazek uhlíkových nanotrubiček pomocí slabého laserového paprsku, vyvolá to v nanoměřítcích explozi podobnou té v kazetových bombách. Ozářením pouze jedné nanotrubičky k výbuchu nedojde - záření se volně rozptýlí, reakce nastane až při přítomnosti dalších - naruší se tak předávání tepla. Jedna trubička otřese druhou a iniciuje výbuchy ostatních. Vědci se přesvědčili, že efekt laserového zažehnutí a následné řetězové exploze u nanotrubiček, funguje nejenom na vzduchu, ale i v roztoku vody, fosfátu a soli - tedy i v živém organismu. V živé tkáni je efekt z výbuchu dokonce mnohem výraznější než na vzduchu.

Odborníci jistě namítají, že výbuchy uhlíkových nanotrubiček už v onom roce 2004 nebyly nic nového a neznámého a mají pravdu. Zásluha vědeckého týmu z University of Delaware tkví v tom, že nyní je možné tyto výbuchy cíleně řídit - čili odstraňovat přímo konkrétní buňky v živé tkáni.

Profesor Balaji Panchapakesan k tomu říká: "Nanotrubičky se změní v kazetové nanobomby, které zničí rakovinné buňky, ale ani trošku nepoškodí ty zdravé. Tyto bomby působí selektivně a lokalizovaně. Pacient při nanovýbuchu maximálně pocítí bolest, kterou lze přirovnat k píchnutí tenkou jehlou."

Jednalo se o velice nadějný prostředek léčby rakoviny netoxický, bezpečný, selektivní. Může se dobře kombinovat s existujícími technologiemi - mikrochirurgií. Nanobomba má mnoho předností oproti chirurgické léčbě, která nejde navíc použít na všechny druhy rakoviny a i oproti chemoterapii a ozařování, které zabíjí jak rakovinné, tak i živé buňky. Jenže počáteční nadšení kdoví proč ochladlo a tyto nanobomby se dnes používají pouze jako podpůrná léčba rakoviny prsu. Jasné vysvětlení proč, jsem nikde nenašla.

Bomby s dezinformacemi

Ovšem další vědci z Ohio State University pod vedením profesora  Xiaoming (Shawn) He, v roce 2015 představili světu své nanobomby. Podstatný rozdíl od těch Delawerských je ten, že „explodují“ uvnitř rakovinné buňky a výbuchem ji nezničí, ale uvolní do ní syntetické molekuly miRNA – pomocí nichž přepíší její genetické vybavení a donutí buňku, aby se sama zničila.

V tomto případě vědci řeší problém s imunitním systémem, který léčbu hatí tím, že samozřejmě nanobomby s krátkými řetězci RNA pokládá za vetřelce a okamžitě je v krvi likviduje. Zdá se, že tento problém by mohl vyřešit obal nanobomb z hydrogenuhličitanu amonného.

více: https://www.oncology-central.com/2015/12/09/novel-nanobombs-could-deliver-mirna-to-attack-cancer-stem-cells/