Jako jednotlivci mi mohou být některé státy sympatické a jiné se mi mohou až hnusit. Na státní úrovni by neměly být absolutně žádné emoce, o tom psal už George Washington.
Před časem se u europoslance Pospíšila objevil tento Tweet:
V případě Maďarska si musíme vybrat, jestli chceme Evropu hájící svobodu, demokracii a lidská práva, nebo státy, které spolu jen obchodují.
https://twitter.com/Pospisil_Jiri/status/1040540180497793024
Politik asi Evropou myslel Evropskou unii, která podle něj splňuje ono hájení svobody, lidských práv a demokracie. Myslím si - a je na to i dost důkazů, že toto vše soudobá Evropská unie pošlapává nebo alespoň hodně dusí, ale o tom jindy – dnes se chci podívat na druhou variantu Evropy – bez EU jen státy, které spolu slušně obchodují.
Jsem všemi deseti pro spolu obchodující státy a zrušení této EU s jejími úředníky, politiky, nikým nevolenými a neodvolatelnými komisaři a komisemi a soudci.
O významnosti obchodu nepochyboval ani nikdo menší než sám Washington. Když tento pán odcházel roku 1796 z funkce prezidenta, napsal předtím 19. září svému národu poselství. V něm vyjádřil o obchodu zajímavou myšlenku:
"Národ, který si vštípí k jinému národu buď nenávist, nebo stálé dobré vztahy, se stává otrokem. Takový národ je otrokem buď své nenávisti, nebo svých dobrých vztahů, a i jedno z obojího stačí, aby odvedlo národ od vlastních povinností a zájmů ...
…Hlavním pravidlem, které si musíme stanovit v poměru k ostatním státům, je rozšiřovat obchodní styky s nimi ..."
https://www.loc.gov/resource/mgw2.024/?sp=229&st=text
Velmi moudrá slova. Pokud by národy – státy byly jen samy pro sebe a snažily se s dalšími férově obchodovat a ne koukat, jak ty druhé prostě okrást, vyrabovat jim zem a ještě jim k tomu nutit své filosofy, bylo by krásně na světě. Staročeši k tomu říkali – Já pán, ty pán.
Na světě je kolem 250 států – počet klesá či roste podle jejich sjednocování, či naopak osamostatnění se. Je to velké číslo a každý by měl mít právo na to, být opravdovým útočištěm pro své občany- chránit je, bránit je a nepřemrštěně se o ně starat a dávat jim patřičnou osobní svobodu i zodpovědnost. Proč hlídat souseda? Jaká lidská práva? Každý může vidět jiná. Jedněm se obhajobou lidských práv může jevit potrestání mladíka, za to že řekl, že ženy nemají penis a jiným právo člověka odstoupit od jakéhokoliv náboženství bez hrozby trestu smrti jako se to děje v Islámu. Proč strkat nos do záležitostí jiného svrchovaného státu? Ano, může se nám hodně věcí v různých státech nelíbit, ale dalo by se parafrázovat, že svoboda jednoho státu končí na hranicích druhého státu.
Ano, každý stát je suverénním a samostatným celkem a má právo a musí rozhodovat podle svých občanů a v jejich a jen v jejich zájmu – ne v zájmech cizinců. Ne, nejedná se o populismus. Politik je volený, je pouhým zástupcem svých voličů, není bohem a měl by dbát na jejich vůli, ne na svoji nebo své strany nebo nějaké komise EU. Pokud by se stát řídil nařízeními zvenčí, přichází o svoji suverenitu – stát musí být ve svých rozhodnutích absolutně nezávislý, aby mohl vůbec plnit své funkce a to vnitřní i vnější. Pokud mu v tomto brání nějaké uskupení, kam vstoupil, tak pokud chce zůstat suverénním státem – musí z tohoto uskupení vystoupit, jiná cesta není. Jinak přestává být státem a vystavuje své občany možné perzekuci a ekonomickému okrádání ze strany těch, kvůli nimž se vzdal své suverenity.
Evropa by měla být pouze kontinent, kde existují suverénní státy, které spolu vzájemně obchodují a uzavírají celní unie a svobodně obchodují s každým, s kým chtějí, bez nějakých ultimativních nařízení od EU i kohokoli jiného, s kým se smí obchodovat a na koho je dané embargo.
