Někdo opovrhuje citáty, druhý je dokonce sbírá. Dva protipóly. Nevidím nic hrozného na tom občas použít nějakou chytrou větu, co má svého tvůrce. A co ti tvůrci? Co když něco chytrého řekl někdo nepřijatelný.
„I ty Brute?!“ Zaskomíral prý umírající Caesar a padl mrtev.
Tedy, my s jistotou nevíme, jestli skutečně právě dýkami spiklenců proklatý Caesar, ještě měl čas, cokoliv říci, natož výčitku svému oblíbenci Brutovi, kterého piplal a nedal na něj dopustit. Tato věta, ale vešla do obecného vědomí a je používána v případě, když přítel či protěžovaný chráněnec nějakým způsobem potopí svého ochranitele, přítele, učitele. Stala se memem vyjadřujícím sketizmus a podrazáctví. Staročeši k tomu říkávali: Bodl mu dýku v ledví a Nevděk světem vládne. Prostě nenašel se jediný přítel, který by císaře jako čestný rytíř bránil - co k tomuto tématu napsal v tomto oboru povolaný autor Miguel de Cervantes? Není natolik těžké, za přítele umřít, jako najít přítele, za kterého hodno umřít. A jiný slavný Španěl Tirso De Molina by k tomu asi škodolibě dodal: V nouzi poznáš přítele, ale málokdy přítelkyni. To jsou takové obecně platné citáty, nikoho nepobouří, nevzruší i autoři jsou tak nějak akceptovatelní pro většinu lidí.
Ať už se to někomu líbí nebo ne, i charakterově či ideově nepřijatelní mohou mít světlé chvilky a pronést něco, co by se mohlo i považovat za obecnou pravdu nebo zajímavost. Nejen kladní hrdinové pronáší moudra a nakonec, kdo je onen citovatelný hrdina? Politici, média i úplatní vědci historická data falšují a snaží se z hrdinů dělat padouchy a opačně, jak se jim hodí... každé noviny mají své hrdiny.
„Není moudré pít vodu ze stoky, ani čerpat informace z tisku.“
Řekl docela dosti kontroverzní politik Gian Galeazzo Ciano, zeť Mussoliniho, který ovšem svého tchána miloval jako onu pověstnou voštinu v konci zad. A aby byl zachován řád světa i on ho velmi vřele nesnášel. Bylo to tedy vzájemné, jak to má být.
Chudák sice vysoce inteligentní, ale kariérou posedlý Ciano dokonce hlasoval za tchánovo sesazení z postu premiéra. Rozhodl se špatně. Nový premiér ho nesnášel snad ještě víc než ten starý. Navíc, když se tatík jeho ženy Eddy vrátil do svého premiérského křesla, neodpustil mu zradu. Ne, ne. Naopak ho nechal popravit.
Ciano je taková svým způsobem tragická figura politika, co chtěl dojít hodně vysoko, do karet mu hrálo mnoho faktorů, ale nakonec dostal kulku do týlu.
Přes to všechno, jaký jako člověk byl, jeho výrok je pravdivý.?
A máme tady často vzpomínaný citát opravdového padoucha – přímo nešťastníkova tchána Benita Mussoliniho: „Je lepší žít jeden jediný den jako lev, než sto dní jako ovce.“ Jestli je to duceho bonmot, to si nikdo netroufne tvrdit na sto procent, ale zřejmě ano. Tato věta budí vášně, svým obsahem, a tím jestli je opravdu autentická.
V anketách se lidé tak nějak nedovedou rozhodnout, jak je lepší žít – je to taková skoro plichta, ale o pár hlasů vedou ovce. Snad, že je to pohodlnější? Ale být ovcí je stresující, je jich moc, hrozí ušlapání a pak ti vlci... Filosof Friedrich Nietzsche se vyjadřoval k hodně věcem i k ovcím: ... ovce tu ve srovnání se lvem stojí jako smutná existence člověka, který nemá na to, aby sám rozhodoval a byl strůjcem svého osudu. Žije v závislosti na druhých a nechá se dominovat, zato je o něj postaráno a nemá za nic zodpovědnost.
Ono Duceho citát není ničím inovátorským, má podobnou myšlenku jako věta podle historiků připisovaná Caesarovi - Je lepší být první v poslední vesnici, než druhý v Římě. Prostě být lev, vůdce, hrdina. A Cicero k tomu dodává: Smrti má být dána přednost před porobou a hanebností.
A citát na závěr.
Cato pronesl: Z mlčení není škoda, z řečí však bývá zle. Ovšem přísloví praví - Líná huba, holé neštěstí.
