Časomíry v historii

Hodinky jsou módní doplněk, znak prestiže či signalizují postavení nositele, důležitá pomůcka, díky níž chodíme všude včas nebo se o to pokoušíme a i jim plyne čas.

Byly časy, kdy si lidé s sebou nosili malé přesýpací hodiny. Samozřejmě, že jim neukazovaly kolik je, ale sloužily jim jako časomíra určitého okamžiku, třeba obchodního jednání.
Čas se neměří jen na obchodních jednáních, audiencích, ale ve starém Řecku jedna hetéra (ona to byla normální prostitutka, ale hetéra zní lépe) vynalezla přístrojek na měření času zákazníka. Byly to jednoduché vodní hodiny - ve velké kovové míse plné vody plavala lehká hliněná nádobka s otvorem ve dně. Když se malá miska naplnila, cinkla o dno a to byl signál pro onu ženu, že právě uplynula daná půlhodina, kterou si zákazník koupil.

Vodní hodiny, byly známy mnoha starověkým civilizacím: Egyptu, Číně, Arabům - v Řecku se nazývaly klepsydra.

Jak plyne čas, Řeky zřejmě hodně zajímalo. Z čeho takto usuzuji? V Herculaneu se našly přenosné závěsné sluneční hodiny v podobě vepřové kýty a každé řecké město mělo své jak sluneční, tak vodní hodiny. V Athénách dokonce postavili "věž větrů" - veřejnou časomíru, která na vnějšku měla sluneční hodiny a uvnitř vodní. Kolik je hodin, chtěli znát ve dne v noci.

Řecké vodní hodiny byly nejdříve pouze jednoduché - dvě nádoby, v jedné byl u dna otvor a z něj vytékala voda. Tato nádoba byla na podstavci, a pod ní stála na zemi druhá, do které se voda jímala. Čas se určoval podle toho, kolik vody odteklo. Možná tak vzniklo ono moudro, že "… to odnesla voda… " nebo se onou vodou myslely povodně? Obojí něco odnáší, velká voda majetek a i životy a vodní hodiny čas, takže vlastně také život.

Později se klepsydra zdokonalila. Tvůrce těchto dokonalejších hodin není anonymní, je jím zakladatel alexandrijské mechanické školy Ktésibios (asi 285 – 222 př.n.l.)

Vitruvius tyto hodiny popisuje následovně:

Pro vpouštění vody používal otvory, vyvrtaného do kusu zlata nebo do drahokamu, protože shledal, že se ani neopotřebují, ani neucpávají. To zajistilo hladký tok. Stoupající voda zaplavila obrácenou mísu, odborně známou jako korek nebo buben. Ten byl spojen s tyčí a otáčivým bubnem. Tyč i buben měly zuby se stejnými vzdálenostmi, takže do sebe zapadaly. Tím byl změněn přímočarý pohyb stoupajícího korku v řadu malých kruhových pohybů. Toto důmyslné zařízení doplnil množstvím tyčí a zubů a dospěl tak k různorodým pohybům. Malá figurka, která ukazovala hodiny, se pohybovala. Válec hodin se otáčel. Přitom zvučely trumpety a k tomu byly ještě přidány jiné vedlejší efekty.

Musíme si všimnout, že konstrukce těchto hodin byla zbytečně komplikována tím, že starověké hodiny měnily svou délku podle ročních období. Den a noc, tma a světlo byly rozděleny ve dvanáct intervalů. Denní hodiny byly v létě dlouhé a v zimě krátké. Ktesibios vynalezl hodiny, které tomuto nepohodlnému zvyku vyhovovaly stejně jako my přizpůsobujeme nástroje a tabulky svému primitivnímu metrickému systému. (Vitruvius IX, VIII, 4 a 5).

A od historických hodin a hodinek k hodinkám co právě spadly z ruky Batmana – jmenují se Rebellion  -Gotham versions T-1000.

Velmi nepřehlédnutelné jsou Corum Bubble 47 Flying Tourbillon. S lebkou a použitým 18 karátovým růžovým zlatem i mohutným safírovým sklíčkem jsou známkou poněkud nevkusného a nepřehlédnutelného luxusu, co proletí vaší peněženkou jako vichřice.

a nesmí chybět solární hodinky

a koncept hodinek od Esbena Oxholma