Jedno oko...a kdyby jenom oko...nezůstane suché. Páni ministři a páni či slečny nebo paní poslankyně za Věci veřejné /zatím jenom ony/ přicházejí o svůj ministerský či část poslaneckého příjmu.
Že bychom vyhlásili celonárodní sbírku? Vždyť těm ubohým zastupitelům, ať už poslancům nebo ministrům, klesnou příjmy. Třeba, jak jsem se dočetla na internetu, paní Kateřina Kočí bude škodná o víc než dvacet tisíc. Z osmdesáti tisíc měsíčně klesne na pouhých padestát...jen tak mimochodem, cca padesát tisíc je můj čtvrtletní čistý příjem.... Nepleťte se, to není závist, co ze mne mluví. To je spíš rozčarovanost, rezignace a smutek. Volila jsem vždycky pravici...nebo tedy alespoň to, co se u nás za pravici vydává. Volila jsem zodpovědnost občana za svoje skutky, samostatné rozhodování a co nejmenší zásahy státu do našeho života. Volila jsem to, že stát určí mantinely...a v rámci těch mantinelů se, občane, starej, jak umíš. Jenže všechno je jinak. Nikdo nestojí o zodpovědného občana, který se postará sám o sebe. Občan jenom hodí svůj hlas do volební urny...jak případný název...urna...a pak se nestačí divit, jak to s ním ty jím volení "vyvolení" skoulejí. Udělá se pár dohod, pár malých domů...a nakonec vyhraje ten, koho by normální člověk nevolil ani bohovi... A pak...nehodící se škrtněte. Na světlo boží začnou vyplouvat nejrůznější špinavé kauzy, ať zprava či zleva. Média šílí, rádoby investigativní novináři mají žně...a národ střídavě zatracuje tu či onu personu našeho politického chlívečku. A zatímco se národ spravedlivě rozhořčuje tu na Bátorou, tu nad Bártou či Vondrou, tiše a nenápadně pokračuje nenápadné odírání lidí nejrůznějším zvyšováním daní, poplatků a odvodů. Pod rouškou snižování státního dluhu se na lid obecný valí další a další daně. Kolik peněz z těch daní opravdu sníží státní dluh? A kolik jich bude rozkradeno, doslova a do písmene rozkradeno, rozpuštěno v nejrůznějších pochybných státních nákupech a zakázkách? Řím dal lidu chléb a hry...naši politici to zredukovali jenom na ty hry, nebo spíš hrátky. Ten chléb totiž bude čím dál tím nedostupnější. Utéct není kam. Všude je to stejné...lidi u vesla kradou, jak můžou...a lid obecný platí. Lidi žijou od výplaty k výplatě a ekonomové se diví,že si lidé nespoří. Nespoří si dokonce, považte, ani na důchod. Renomovaní ekonomové se pohoršují nad lidskou nezodpovědností...a ještě nikdy nikoho nenapadlo, že lidi si prostě spořit nemají z čeho. A teď nám to chtějí udělat povinné...povinně odvádět desátek pro pár vyvolených, kteří rozkradou náš budoucí důchod. Děkuji, nechci. Volila jsem vždycky pravici. Sorry, už nebudu volit nikoho, všechno stejná svoloč. Můj hlas bude naprosto zbytný...oni si to ti páni nahoře stejně rozdělí po svém. Volby jsou jenom proto, aby někteří z nich mohli vykřikovat o tom, že na to mají mandát. A tak se jenom bavím. Bavím se kauzou Věcí veřejných, bavím se popraskem nad Bátorou, bavím se nad celonárodním rozhořčením nad pokryteckým Vondrou. To jsou jenom malé věci. Věci, předhozené lidem jako zástěrka. To podstatné, velké a zásadní, se děje tiše a nenápadně. Ani to nepostřehneme...dokud nezjistíme, že jsme už opravdu v háji, že výplata nám, kvůlivá daním, nestačí ani na tu nejskromnější obživu, že nemáme peníze nejen na takzvanou nadhodnotu jako je kultura a ošacení, ale i na onen základní pilíř ekonomie - na bydlení a jídlo. Až s překvapením zjistíme, že ač chodíme poctivě do práce a makáme "jak barevní", máme platy na úrovni roku 1990 a daně na úrovni roku 2020. Až zjistíme, že si nezaplatíme ani tu pitomou dopravu do zaměstnání... A tak vyhlašuji celonárodní sbírku. Zaplácněme jim huby penězma...snad budou potom méně krást. I když...já vím, je to jenom zbožné přání. S jídlem totiž roste chuť.
