říkávala moje babička a myslela tím, že to, po čem moje dětská dušička prahne, je naprosto nedostupné a můj dětský vzdor a vztek mi dopomůže leda tak k nějaké té "výchovné", pro kterou babička nešla nikdy daleko.
Naši vládní a parlamentní činitelé zřejmě takovou babičku neměli. A nebo jim smysl tohoto staročeského přísloví zůstal utajen. Také pravděpodobně už dávno zapomněli na něco, čemu se říká zdravý selský rozum. O tom, že státní dluh narostl do rozměrů v podstatě obludných netřeba pochybovat. Netřeba pochybovat o tom, že je nutno státní finance šetřit. Pochybnosti vzbuzuje ale způsob, jakým to naše vláda míní činit. Nechápu, prostě nechápu, že našim ministrům, panem chemikem Kalouskem počínaje, nedochází prostý fakt, že lidé disponují jen tím, co si vydělají. Jen to, co si vydělají, mohou utratit. A pokud vláda zvýší ceny toho, co si za své vydělané peníze lidé mohli dovolit, budou si lidé prostě dovolovat méně. Jak prosté, milý Watsone. Výdaje domácnosti, alespoň podle mých zkušeností, se dělí na nezbytné a zbytné. Ty nezbytné jsou platby spojené s bydlením. S těmi člověk nic nenadělá, prostě mu přijde složenka, a chce-li bydlet i nadále, je nutné složenku uhradit, vem kde vem. Takže omezí výdaje zbytné, mezi které počítám i výdaje na jídlo, neřku-li ošacení. To, co zaplatím za bydlení navíc, budu muset někde ušetřit. Změním jídelníček, ostatně, naše babičky také nevařily denně maso, šatník obnovím v sekond handu - to byste koukali, co se tam dá najít za modely, filmy skouknu na počítači, pár PC her si stáhnu, ať si ACTA trhne nohou a knížky se dají půjčit ve veřejné knihovně. Úspory, a tím nemyslím ty státní, si domácnost v případě nouze najde všude. Kde teď máte, pane Kalousku, ten avizovaný příjem státního rozpočtu? A to nepočítám léky...ty jsou také nezbytné...a drahé, takže zase na ně člověk musí nějak ušetřit. Jak jinak než tím, že si odřekne to, co může...a v mnohých případech snad i nemůže...postrádat. Prostý selský rozum. Z omezeného příjmu si člověk pořídí zas a jenom omezené množství zboží. A to, co není naprosto nezbytné, nekupuje. Přeci - vem z dlaně chlup, když tam není. A začnou nám krachovat drobní podnikatelé, kadeřníci, řemeslníci, malé obchůdky, rozšíří se počet lidí, závislých na státní podpoře...a nejen že neporostou nijak markantně příjmy státního rozpočtu, ale naopak, začnou růst výdaje. A to ještě pomíjím bujný státní aparát, zkorumpované a předražené státní zakázky, nejrůznější "neziskové" eko a multikulti organizace, přisáté na státní cecík jak čerstvě narozené mimino...další doplňte sami... Jakási konspirační teorie praví, že Řecko bylo a je experimentem. S názvem, dejme tomu - "Jak dopadne totálně předlužený stát". A Česko prý má být experimentem dalším - tak nějak ve smyslu "Co všechno občané vydrží". Prý jsme byli vybráni pro svou holubičí povahu...Ale on i ten holub, zahnaný do kouta, dokáže klovnout. A radši ani nechci domyslet, jak to tu bude vypadat, až to "bouchne".
