aneb proč nebrat, když dávají................. ...
.
Po deštích opět na chvíli vysvitlo sluníčko, bahno na širých lánech v okolí naší malebné vísky jakž takž uschlo, i vyslyšela jsem němé prosby svých třech němých tváří a vyrazila s nimi na procházku. Ptáci řvali jak připálení, lesy a louky se zelenaly tak, jak to jen lesy a louky na jaře umějí, psi pobíhali s čenichy u země a já si užívala chvíle pohody. Tedy až do okamžiku, než se psi jako jeden muž - tedy pes - rozeběhli k podezřelé páchnoucí hromádce. Srnka - a už v dost pokročilé fázi rozkladu. Při představě koupání pětačtyřicetikilových dlouhosrstých hafanů, vyválených v mršině, jsem zaječela tak, že si dole ve vsi museli myslet, že v lesíku došlo k vraždě. Psi, vedení spíš úlekem nad tím, co vyšlo z mých úst než poslušností, se naštěstí zastavili, bylo tedy poté dílem okamžiku připnout jim vodítka a odvléci je od inkriminované nechutnosti. A já se snesla s jarních oblaků zpět na zem a uvědomila jsem si, že zatímco se lesy a louky utěšeně zelenají, pole v okolí naší malebné vísky naopak utěšeně žloutnou. Na místech, kam jsme kdysi jako děti chodily páchat polní pych na mladou kukuřici, sbírat pšeničné klásky pro slepice či kolem dušiček na zemědělcích vydyndávat řepu na čerta, kvetl žlutý mor. Chudák srnka. Všude. Opravdu všude. Zdálo se, že každý vlastník pozemku od rozměru dvakrát dva metry po desítky hektarů zatoužil po evropských dotacích. Vcelku pochopitelné - proč nebrat, když dávají. Náklady minimální, výnosy zaručené. Jen tu a tam se mezi žlutými lány nesměle krčil kousíček zeleně mladého obilí...A přestože už Evropská komise konečně vzala na vědomí studie vědců o škodlivosti řepky, bude se obilí krčit až do roku 2020...tedy ještě sedm let. I když, možná se už ani krčit nebude, podle hesla "urvi, co můžeš", se pravděpodobně žlutý mor rozroste i na těch nejposlednějších místech, doposud ještě ušetřených. Přeci - proč nebrat, když dávají - zatím, než dávat přestanou. Je mi z toho smutno. Je mi smutno z toho, jak nesmyslná, šílená politika, rozdávající peníze na nesmyslné a šílené účely, vítězí. Právě pro ty peníze. Tanec kolem zlatého telete. Pod rouškou záchrany přírody tu přírodu devastujeme. Ochrana životního prostředí - a Šumavu sežral kůrovec. Snížení emisí CO2 - a srnky zabíjí řepka, ptáky hnusné řvoucí větrníky, úrodnou půdu, kde se dřív pěstovalo obilí, zajišťující to nejzákladnější - jídlo - zabírají solární panely. Evropská unie, její politici, si od zelených - či jinak zbarvených stolů - naplánovali snížení emisí o dvacet procent - Evropa kvůli tomu chudne a vůbec, ale vůbec ničemu nepomůže. Největší světové státy - Čína, Amerika, Indie - kašlou na nějaké Kjótské protokoly a tak je snaha Evropy, i kdyby ta snaha byla reálně vědecky podložená, jenom plácnutím do vody...a ani ty kruhy se neutvoří. Dotace na nesmysly. I EU, potažmo jednotlivé vlády berou, když občané dávají. Když musejí dávat, protože se jim to prostě nařídilo. Važme si toho, že ještě můžeme sedět u počítačů, mít zapnutou ledničku, večer si rozsvítit - elektřina bude při této politice za pár let luxusem pro vyvolené. Protože normálně vydělávající člověk na ní prostě kvůli všem těm dotacím, poplatkům a příplatkům mít nebude. Ovšem někdo někde si namastí kapsu. Bez námahy, takřka bezpracně - holt globální oteplování...či pardon...alibistické "změny klimatu"...jsou dokonalý a bezpečný kšeft. Zajištěný zákony, usneseními, dlouhodobými plány. Po nás potopa, že... Je mi smutno z toho, jak snadno je lidem, občanům států Evropské unie, podsouvána imaginární vina, za kterou se musí platit. Vina za znečišťování životního prostředí - plaťte, a my vám dovolíme žít za normálních podmínek, odpovídajících jedenadvacátému století. Vina za minulá staletí - plaťte a mlčte - vaši předci kolonizovali nynější takzvané rozvojové země - vy za to nyní nesete odpovědnost a potlačíte tedy svoji kulturu ve prospěch jejich. Vina za to, že muži jsou muži a ženy ženami, vina za to, že homosexualita byla dříve považována za úchylku, vina, vina, vina. A každá vina je pro někoho zdrojem příjmů, výhod, ústupků ze strany společnosti. Je snad dějinnou zákonitostí, že každá společnost, každá civilizace, měla svůj začátek, rozvoj, úpadek a konec. Ta naše je, bohužel, ve stádiu úpadku. A jako ty civilizace předešlé, i my si za to můžeme sami.
