Proč, proboha, platíme stranám svoje hlasy

     Funguje to zřejmě od revoluce, nevím. Nikdy jsem se nad tím nepozastavovala...ale teď, možná kvůli krizi nebo tak něčemu, mi napadlo, proč, proboha, dostávají politické strany naše peníze.

     Zamýšleli jste se někdy nad tím, kde berou politické strany peníze na svoje fungování, na propagaci? Já ne...až do dneška. Do dneška mi totiž přišlo normální, že politické strany dostávají příspěvek ze státního rozpočtu...odstupňovaný podle volebního výsledku. Jenže...je to fakt normálni?

     V tabulce ministerstva financí http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/politicke_strany_52416.html#T1 si můžete snadno dohledat, kolik přispěl státní rozpočet...tedy vlastně my všichni, kdo platíme daně, na činnost jednotlivých politických stran. Ať už se dostaly do parlamentu či nikoliv. Ať už je jeden každý jednotlivec volil, či nevolil. Prostě peníze každého z nás jsou přerozděleny...třeba jako příspěvek nějaké straničce, o které v životě plátce daně neslyšel.

     Kdysi dávno, ve starověku, ve starověkém Řecku či Řimě, šli do starověké politiky jenom ti nejbohatší, patricijové. Protože věděli, že se tou starověkou politikou nijak neobohatí, možná spíš že budou muset svoje soukromé peníze do politiky dávat, viz chléb a hry. Samozřejmě, z dnešního pohledu to bylo nespravedlivé, jak k tomu přece přišli ti chudí, ale tak nějak to...pohledem dneška...evokuje představu neúplatnosti a spravedlnosti. Jasně, možná, že už tenkrát existovala korupce a že se jakýsi starověký politik nechal uplatit a ten aquadukt vedl  zrovna tudy a ne jinudy...ale fakt je, že pokud starověké záznamy hovoří pravdu, žádný chudák na politice nezbohatnul. Nikdo si oficielně svoje politiky neplatil, politika byla službou lidu. A říkali si - demokracie.

      My si tak říkáme také. A přesto si své politiky, ač nevědomky, platíme. Platíme jim za to, že jim dáváme svoje hlasy. Není to paradox? Čím víc hlasů ta která strana dostane, tím větší podíl má, v případě parlamentních stran, na moci. Na rozhodování o státních financích...tedy o financích nás všech. A jak rozhodují o našich financích, víme alespoň částečně, náznakem, díky nesčetným kauzám, ať už se jedná o Opencard nebo o Pandury. Naše daně určitě nebudou jedinou motivací, která žene naše zavedené...chce se říct dokonce profláklé...politiky k maximální snaze o získání co nejvíce voličských hlasů. Možná kdysi platilo, že kdo má peníze, má moc. Dneska jsme to úsloví vylepšili. Kdo má moc, má peníze. 

     A bohužel, i z našich daní.