Přemluv bábu - po sto padesáté

      O tomto klipu se psalo, mluvilo a nadávalo na něj strašně moc. Tak jsem si počkala, až bude trochu klid, a konečně si ten klip pustila.

      Jsem takřka bába. Do důchodu mám míň než deset let, takže se už snad mohu počítat ke starší generaci. A ke všemu žiju skoro celý život na vesnici, takže jsem vlastně přesně ten subjekt, který by se mohl cítit zmíněným klipem dotčen. A hele...dotčena nejsem. Jediné, co mi na tom klipu docela vadí, je srovnání příjmení pana Kundery s...no s lidovým názvem jisté části dámského těla...to mi přijde lehce laciné, prvoplánové a dokonce pro pana Kunderu i urážlivé. Ale jinak?

     Ten klip není a priory přece zaměřen na staré lidi! Je zaměřen na mládež od osmnácti let výš...a pokud si dobře vzpomínám, pro mě byl v mých osmnácti starý každý třicátník. A že mládež, v každé době a v každém režimu, o starších lidech smýšlí - řekněme - hodně nelichotivě, je prostě tisíciletý fakt. Copak si vy, starší, nevzpomínáte, jak vám v osmnácti bylo moře po kotníky a jak jste byli skálopevně přesvědčeni, že všechno víte líp? Stáří není zásluha, je to prostě přírodou ošetřený fakt...a z dnešní "rebelantské" mládeže jednou budou také ti staří, kteří se budou pozastavovat nad názory a činy těch mladých a těm mladým budou pro smích.

     Mládí má oproti stáří jednu velkou výhodu. Nezná předsudky. Mladí jdou do všeho po hlavě a ještě nejsou poznamenaní, tak jako my, starší, opatrností. Nepřemýšlejí o tom, co si o nich kdo pomyslí, ještě si nevybudovali kariéru, nezaložili rodinu, živobytí jim zajišťujeme my, starší, tedy rodiče, takže oni nemají o co přijít. Vlastně jsou naprosto čistí, nezatížení vedlejšími starostmi a povinnostmi. Mají tu výsadu, že mohou myslet a starat se jenom o sebe...a to není výčitka, to je prosté konstatování naprosto normálního faktu. Se stářím možná někdy přichází moudrost, podmíněná zkušenostmi...ale hlavně se stářím přichází strach. Opět to není výčitka, ale konstatování. Strach o sebe, o rodinu, vlastně o ty mladé. A každý člověk vychází ze svých zkušeností, tak, jak mu je zajistily jeho schopnosti, vzdělání, rozhled...a co já vím co ještě. Kdo se cítil dobře za všerozdávajícího nesvobodného rovnostářského režimu, bojí se logicky režimu, který staví na svobodě a zodpovědnosti sám za sebe. A chce před tím uchránit svoje děti...A že o to ty děti nestojí? Stáří si řekne...oni nemají dost zkušeností na to, aby o sobě rozhodovali sami, jednou nám poděkují....

      Střet generací tu byl vždy. V každé společnosti, v každém režimu. Dříve možná takový tišší, utajenější, společenská pravidla byla přísnější než dnes...ale byl tu. Však podívejme se někdy na staré české filmy...

       Přemluv bábu nemůžu chápat jako urážlivý klip. Rozumím mu jako pobídce pro ty mladé, kteří si zatím neuvědomují, že ve volbách, v každých, ne jenom těchto, se rozhoduje i o nich. Vlastně hlavně o nich. A je jen a jen na nich, jestli si o sobě nechají rozhodnout někým jiným nebo se na tom rozhodování budou podílet. Proto je vytvořen tak, jak ho tvůrci udělali. Proto mírně zesměšňuje nás, starší...protože tak jako v každé době jsme my, starší, mladým tak trochu k smíchu. A proto mě, jako starší osobu, ten klip neuráží.

      Ostatně...každého člověka nejvíc uráží pravda. Však se říká - potrefená husa nejvíc kejhá.