Necelý měsíc zbývá do dne, kdy budou naši zástupci v parlamentu a senátu volit prezidenta. Kandidáty máme dva, jednoho starého,domácího, lépe či hůře osvědčeného, více či méně poznaného a tím pádem i více či méně nenáviděného či milovaného, druhého nového, přespolního, takřka nepoznaného a životem a vazbami u nás nepoznamenaného. Od prvního se nedají čekat vcelku žádná překvapení, druhý by mohl vnést do té naší politické tůňky i trochu svěžího proudu. Ostatně, není to poprvé v historii naší země, kdy by "rozvadění čeští páni" sáhli pro hlavu státu do zahraničí, protože se na domácí nedokázali dohodnout. Jenže - je to opravdu tak dobrý nápad, jak by se mohlo na první pohled jevit, i v jednadvacátém století?
Ona analogie s naší minulostí není tak docela od věci. Pokud stávající královský rod vymřel po meči, volili krále také jenom čeští páni, lid obecný, stejně jako dnes, do toho neměl co mluvit. A vybraný šlechtic, často příslušník královského rodu jiné země, přijal - li korunu zemí českých, se ocitl rázem v cizí zemi, mezi cizími lidmi, kterým nerozuměl, často mu dokonce pověsili na krk i cizí ženskou jako manželku, jenom proto, že byla dcerou či vdovou po zesnulém předchůdci. Samozřejmě, že se nový král snažil měnit království k obrazu svému, realizovat věci, které zde postrádal a které znal z bývalého domova, a tak nutil tehdejší šlechtu k jakémusi vývoji. Ale určitě se cítil osamělý, takže aby mu nebylo mezi cizinci, jimž měl vládnout, smutno, povolal si povětšině ze svého domova své přátele, ti si zase přivedli přátele svoje, a když se lid český /o Moravě nemluvím, to bylo markrabství/ vzpamatoval, zjistil,že na královském dvoře panují cizí mravy i cizí móda a že se podhradí s Hradem nedomluví.
Tuším, že ani v současnosti si žádný prezident nenechává své poradce někým jmenovat, vybírá si je sám,ze svého okolí, podle svého uvážení, sympatií, názorů, znalostí a co já vím ještě. U našeho starého okoukaného prezidenta je jasné, jaké poradce bude mít a co se dá od nich čekat, ovšem mám za to, že v případě zvolení toho nového, neokoukaného prezidenta logika věci napovídá, že se těžko obklopí lidmi, které nezná a proto si nemůže být jist jejich odborností i loajalitou. Je tedy nutno předpokládat, že si přivede poradce z prostředí, které zná dokonale, kde se víc než dvě třetiny života cítí doma. Tito poradci pro nás budou "listem nepopsaným", pravděpodobně bez vazeb na kohokoliv u nás, ale můžeme si být jisti jejich vazbami z oblasti, odkud by pocházeli? A můžeme si být jisti, že by poradci "přespolního" prezidenta i on sám cítil odpovědnost za naší zemi?Vždyť by se mohli kdykoli sebrat a odjet tam, kde jsou doma - a po nich potopa.
Ten starý kandidát na prezidenta je poznaný a známý. Známe jeho názory, ať už s nimi souhlasíme nebo nikoliv, víme, koho preferuje a koho nikoliv, víme, co si o něm máme myslet. Ten nový kandidát je neznámý. Jeho přínosem by rozhodně byl "pohled zvenčí", který by možná dokázal vnést nové prvky do naší politiky, jeho neprovázanost s tuzemskými stranami a jejich představiteli. Na druhou stranu ale může také vzbuzovat nedůvěru, ať už úpravou české verze svého životopisu nebo prohlášením, že uváží, zda-li se vzdá amerického občanství až po svém zvolení či nejasným postojem k americkému občanskému slibu.
Ale my, lid obecný, do toho nemáme co mluvit. Je to na "českých pánech", našich poslancích a senátorech. Doufám, že volbu opravdu pečlivě uváží a nebudou volit jenom podle své stranické příslušnosti.
