Občané versus stát

     Tento způsob současného financování našeho státu, a vlastně nejen našeho, mi přijde poněkud podivný - neboli nevyvážené a neuvážené uvažování nad státním hospodářstvím.

     Jsem vcelku normální, běžný občan téhle republiky. Chodím do práce, vydělám si určitou sumu, a z té sumy platím poplatky související s provozem rodinného domku po rodičích, pár nadstadadních požitků jako je internet a satelit, důchodové spoření sobě a dceři plus nějaké to živobytí, kosmetiku - v mém věku důležitou-), a tu a tam ošacení a nějakou tu knížku. Pokud bych potřebovala peníze na nějaký náhlý výdaj - třeba nový nábytek, budu si muset půjčit. Když si půjčím, musím počítat s tím, že půjčku budu muset splácet - příjem mám stálý a pravidelný, nikdo mi navíc nic nedá, takže budu muset omezit některé zbytné požitky. Jíst se musí, bydlet taky, takže bych se dočasně musela obejít třeba bez telefonu, televize, knížek či internetu nebo nových šatů. Prostě na to nemám, tak to nebude. Jednoduché počty, má dáti, dal.

     Zajímavé je, že tahle prostá logika, kterou ovládá takřka každý průměrný člověk, neplatí ve státním měřítku. Stát sám o sobě nic neprodukuje. Nevydělává. Jeho jediným příjmem jsou daně, ať už firem nebo občanů, a ještě s tou obrovskou výhodou oproti normálnímu zaměstnanci, že stát si svůj příjem vlastně sám stanoví. Zákonem rozhodne, kolik a za co mu budou daňoví poplatníci platit. Ty peníze vrací, velice zjednodušeně řečeno, zpět svým občanům ve formě ochrany, obrany, stavby silnic, zdravotnictví, dávek v nouzi atd...Nedostává-li se státu peněz, půjčí si. A začne půjčku splácet.

     V tom momentě by stát, jako každý normálně uvažující člověk, měl začít šetřit. A pečlivě zvažovat výdaje. Potřebuje skutečně patnáct ministerstev? Potřebuje skutečně nově vyzbrojit armádu? Potřebuje skutečně dotovat kraje, které místo investic do oprav krajských komunikací platí školákům dopravu do škol či proplácejí nemocným tři pětky za doktora? To mě jen namátkou napadlo, další si doplňte sami.

     A teď dochází k dalšímu zajímavému jevu. Stát, který má tu nesmírnou výhodu, že si z pozice zaměstnce určuje sám sobě příjmy, nezačne přemýšlet, jak stav státní kasy zlepšit úsporami nejprve ve státní oblasti, ale začne ty chybějící peníze požadovat po svých občanech. S poukázáním na špatný stav státní kasy začne nenápadně zvedat daně, první na ráně bývá ta známá, velice populární a oblíbená daň z přidané hodnoty - proboha, jakou přidanou hodnotu má třeba rohlík...a pokračuje omezováním či daněním nejrůznějších příspěvků a opět tak oblíbených a populárních benefitů.

     Jenže - kdo nejdřív ty příspěvky, dávky, příplatky a navýšení občanům přiklepl? No přece stát - respektivě nejrůznější vlády nejrůznějšího složení, které si tak chtěly zajistit další zvolení a další přístup ke státním penězům. Na dobré bydlo se dobře zvyká...jednou jste nám to dali, říkali jste, že zdroje jsou, tak nám to teď neberte! A jsme v začarovaném kruhu. Politici chtějí být voleni, tak lidem rozdávají, lidé si na dárky zvyknou a nechtějí se jich vzdát, tak protestují, a politici, aby byli příště zvoleni, v nejlepším případě hledají kompromis, který nic nevyřeší, pouze problém oddálí. A nebo si půjčí...a dluhy se musejí splácet...a státní kasa je stále prázdnější a prázdnější a tak další politici hledají další úspory, pochopitelně ne u sebe, ale u občanů....a jedeme zase od začátku. Lidem se těžko vysvětluje, že třeba porodné bylo stanoveno v určité výši ani ne tak jako pobídka pro zvýšení počtu obyvatel, ale jako takový malý úplateček...my vám přidáme, vy nás zvolíte.

      Jako zářný příklad mi poslouží Řecko a jeho občané.  Řecké státní hospodaření je v háji, i kvůli rozdávačným vládám, lidé to vědí, ale jakmile jim vláda sáhne na jakékoliv výhody, občané se bouří. Jednou jste nám to dali, tak nám to nechte. Ze svého pohledu mají pravdu...

      Řešení? Ve hvězdách. Jakmile začne jedna vláda spořit a brát lidem to, co jim předešlá vláda dala, lidé jí už příště nezvolí. A nastoupí další vláda, která sice nechá lidem jejich výhody, ba možná je i zvýší, ale zase přivede zemi o něco blíž ke krachu. Jojo, byla to geniální hlava, která dovedla k dokonalosti prastarou moudrost, že každý se dá koupit....i voliči. A to už vůbec nechávám stranou to, proč se někteří politici tak třesou na své zvolení... že by to snad bylo kvůli pocitu zodpovědnosti za republiku a její občany?

       Osobně bych byla pro co nejmenší zasahování státu lidem do života. Daně nejnutnější, nechat lidem víc peněz, vést je víc k zodpovědnosti za vlastní život, za své zdraví,  hospodaření, naučit je, že je lepší a výhodnější investovat sám za sebe podle svých priorit a ne čekat s nataženou dlaní, co mi kdo dá. Jenže - vládu, která by se nekompromisně snažila něco takového zavést, by dneska už nikdo nevolil. Protože ty předchozí vlády už nás stačily ubezpečit o tom, že "máme nárok".