Nevidíte to, že se nám po takřka sto letech vrací to, co před těmi takřka sto lety rozvrátilo celou Evropu, celý svět?
Demokracie v Evropě se pomalu, ale jistě, překlápí do něčeho, co jsme docela určitě, tedy alespoň většina z nás, nechtěli. Do nacizmu. Ne do toho nacizmu s čistotou rasy, dnes je to spíš čistota názorů, ne do toho nacizmu s důrazem na národní charakter kultury, dnes jsme multikulturní, to co zůstalo z původní ideologie nacizmu je jednota názoru, a když se někdo vymyká, tak nastupuje násilí, dehonestace, propaganda a nátlak. To nám zůstalo. Paradoxně lidé, kteří proti tomuto nacistickému pojetí protestují, kteří trvají na pluraritě názorů, kteří oponují mainstreemu, jsou nacisty, tedy nácky, nazýváni.
Ale tady nejde o doslovné přejímání ideálů původního Hitlerova nacizmu. Tady jde o hlásání nových ideí, protlačovaných nacistickými metodami. Dehonestací, nálepkováním. Sice s opačnými znaménky, ale stejnými výsledky, jakoby opsanými z třicátých let minulého století. Odpůrci mainstreemu jsou dehonestováni v médiích, jejich názor je zesměšňován a pranýřován.
Milión chvilek pro demokracii. Kde vidíte demokracii v tom, že pár samozvaných arbitrů blokuje vstup do úřadu opravdu demokraticky zvoleného ombudsmana? Není snad demokracie o vůli většiny? A většina - ústy svých zástupců, zvolených v demokratických volbách, rozhodla. Menšina má smůlu...do příštích voleb. Ale kdo by dneska koukal na volby, že. Tak jako ve třicátých letech v Německu se přece mohou volby rozhodnout na ulici. Násilím. Tehdejší nácky podporovali průmyslníci z Německa i Ameriky, dneska jsou to nadnárodní společnosti.
Jenže Hitler se vymknul. Ve své ideologii nerozlišoval mezi těmi správnými a špatnými. Vzal to šmahem. Jo, chybička se vloudila. A kdo zaručí, se že "chybička" nevloudí i dnes, do toho našeho multikulturního, "demokratického", všeobjímajícího a pravdoláskyplného světa.
Ovšem zatím, v tomto čase, je to svět, vracející se k nacizmu a používající jeho metody. Kdo nejde s námi, jde proti nám. A toho, kdo jde proti nám, je třeba eliminovat. Odstranit. Zatím ještě "soft" metodami...blokací a dehonestací na sítích, mazáním článků, banováním. Vláda Hitlera začínala podobně. Dehonestací, veřejným pranýřováním v tisku, zásahem SA. Nebyl internet, že.
Nezlobte se, ale Milión chvilek pro nacizmus...pardon, pro demokracii, mi opravdu připomíná dvacátá a třicátá léta minulého století. Jenom Minář není Hitler. Je spíš jako Roehm. A jak dopadl Roehm, snad víte.
