Levice hájí zájmy pracujících

     Obecné heslo, kterým se ohání každý...přímo se chce napsat...obyčejný člověk, který volí některou z našich dvou levicových stran.

    Jenže - co jsou to ty "zájmy pracujících"?

    Zájmy pracujících jsou, podle mě, dva. Dva základní. Mít práci a dostávat za ní odpovídající plat.

    Za komunistů měl práci každý. Bylo to, tuším, dokonce uzákoněno - právo na práci a zároveň povinnost pracovat a tím jednou provždy, na rozdíl od těch odporných vrahů z Wall Streetu, odstranit nezaměstnanost. Ovšem soudruhům uniklo, že vlastně vytvořili umělou zaměstnanost, ba přezaměstnanost, zdražili pracovní sílu a zvýšili náklady zaměstnavatelů. Ostatně, tehdy to bylo jedno, všechno bylo státní, tedy údajně všech, ztráty neexistovaly, neboť tatíček stát všechno doplatil, přeplatil a pokryl, a že se dvě třetiny lidí v práci vysloveně flákaly, respektivě dělaly, že dělají,  protože jim vlastně nic jiného nezbývalo, bylo tak nějak normální. Jak je ten prastarý vousatý vtip - lidé předstírají, že dělají a stát předstírá, že je za to platí....

     Najednou bum - máme tu kapitalismus. Všechno už není všech, drtivá většina podniků má své soukromé vlastníky, lidé dokonce své vlastní firmy zakládají, a ze zákona zmizelo právo i povinnost pracovat. Pracovní sílu už neplatí tatíček stát, ale platí si jí soukromník, a ten sakra kouká, aby za své peníze dostal odpovídající kvalitu. Tam, kde státní podnik s přehledem zaměstnal osm pracovníků, kteří měli práce tak na týden čisté pracovní doby a ty zbylé tři týdny "dělali, že dělají", zaměstnal soukromník lidi tři, plně vytížené a slušně zaplacené, a těch zbylých pět propustil. Soukromník ušetřil na nákladech, zaměstnanci si víc vydělali - ti propuštění měli dvě možnosti. Buď si intenzivně hledat novou práci a nebo zůstat doma na podpoře a nadávat na poměry. Každý podle své nátury.

     Ovšem zájem pracujících zůstává - mít práci a dostávat za ní plat. Zájem soukromníka je také daný - mít výkonnou a spolehlivou pracovní sílu a ušetřit zbytečné náklady. Co s tím?

    Levice vsadila na otřepaný recept - hájit "zájmy pracujících" tím, že v podstatě  odře soukromníky z kůže, předepíše jim daně, znesnadní jim propuštění zbytečného či nevýkonného zaměstnance, tedy v podstatě zase nakročí k tomu dát všechno všem, abychom měli všichni všechno dohromady - a v konečném důsledku nebude mít nikdo nic.

     Menší podnikatelé zruší podnikání, protože se jim nevyplatí, a posílí fronty na úřadech práce společně se svými bývalými zaměstnanci. Větší a movitější podnikatelé přesunou svá sídla jinam, tam, kde se platí menší daně, a stát zase spláče nad výdělkem. A zájmy pracujících budou kde?

     Měla bych návrh na jiné "zájmy pracujících". Co takhle obnovit učňovské školství...vždyť teď máme právníků na každém prstě deset a když sháníte zedníka, máte docela slušný problém. Co takhle přestat se honit za vysokoškolskými tituly a pracovními pozicemi za každou cenu a posílit střední odborné školy, vždyť přece nemusí být každý manažerem či ředitelem zeměkoule. Co takhle zrušit příliš složité zákony a zjednodušit drobným podnikatelům start jejich podnikání...a asi by se dalo přijít ještě na spoustu dalších věcí.

     Ale to je asi moc práce. Snazší je mávat lidem před nosem bezpracnou a výnosnou budoucností zaštítěnou všeobjímajícím tatíčkem státem. Kde na to ale ten stát vezme peníze, je ve hvězdách. Nakonec se stane, že ty "zájmy pracujících" zaplatíme všichni, a hodně krutě. Zaplatí je i samotní pracující, hlavně v cenách výrobků, do kterých výrobci promítnou ty zvýšené daně a vůbec všechny zvýšené náklady předepsané státem.

     Už dávno, celých dvacet let, tady není ten, některými nostalgicky vzpomínaný a chválený, socialismus. Máme tu jiný systém, ani lepší, ani horší, prostě jiný. A buď musíme emigrovat na Kubu nebo se přizpůsobit. Přizpůsobit své myšlení, chování a vzdělávání. Přestat sedět na zadku s nataženou dlaní a přijmout odpovědnost za svou vlastní budoucnost. Protože to je ten hlavní význam svobody, za kterou jsme zvonili kliči před dvaceti lety.