Když se o problému nemluví, problém neexistuje

Lidé, kteří se z nějakých důvodů nazývají "celebritami", to pochopili už dávno. O kom se nemluví, jakoby umřel. Proto mohou existovat bulvární plátky, ve kterých si dokonce některé "hvězdy" článek o sobě rády zaplati. To samé je i s problémy společnosti.

Ovšem u těch to platí naopak. Trápí lidi, občany té které země, nějaký problém? A souvisí ten problém s oficielně proklamovaným chápáním multikulturního světa, s oficielně proklamovanou a jako dobrý byznys chápanou ekologií nebo či snad, nedej pánbůh, s nějakým knížecím nařízením Evropské komise? Pryč od něj, ticho po pěšině, a ten, kdo o něm promluví, budiž zatracen a umlčen. Není vůle takový problém řešit, není vůle o takovém problému diskutovat, vysvětlovat, vyměňovat si názory, protože jaképak názory, když ten oficiální je ten jediný správný. O takovém problému se oficiálně nemluví, nepíše, takový problém oficiálně neexistuje. Začíná pomalu, ale jistě, fungovat cenzura. A nejen cenzura, ale hůř - autocenzura. Lidé si pomalu, ale jistě, začínají rozmýšlet, co řeknou, co napíšou a jak, aby se nevystavili postihu. Kdepak je ta demokratická svoboda slova, právo na názor, právo na diskusi? Pro příklad nemusím chodit daleko. Stačí třeba sem, na blogy i-dnes. Bloggerka paní Stražáková napsala dnes ráno článek o svých osobních zkušenostech se soužitím s nepřizpůsobivými lidmi. Článek už není volně k nahlédnutí, už je zařazen mezi soukromé. Možná ho tam paní Stražáková zařadila sama...ale to by ho snad původně nepsala pro veřejnost. Spíš je pravděpodobné, že tam zařazen byl. Adminy? Cenzorem? Ale proč? Protože článek je o něčem, co je dnešnímu schválenému nahlížení na svět nepohodlné? Copak nechápete, že čím víc se bude v podstatě násilně protežovat ten jediný správný názor, a zakazovat, umlčovat a přehlížet názory opačné, tím to bude horší? Vždyť to už tady přece bylo. Trvalo to čtyřicet let...a šlo to do háje. A teď, myslím, směřujeme kvůli propagátorům té jediné správné myšlenky do toho háje zase. Zase nám chce někdo zglajchšaltovat myšlení, popírat vlastní zkušenosti a předkládat nám k věření, že to, co vidíme na vlastní oči, se vlastně neděje. Ať se to týká nepřizpůsobivých, globálního oteplování, či, korektně řečeno, klimatických změn zaviněných člověkem a nebo nesmyslnosti některých nařízení EU...ba dokonce, odstup, satane - pochyb o smysluplnosti EU samotné. Co člověk, to názor. Dobrý, špatný, přesvědčivý, bláznivý...ale každý člověk má na ten svůj názor právo. Je možné polemizovat, je možné se hádat, nadávat si, přesvědčovat se, urážet se a já nevím co ještě...ale není možné opačný či prostě jiný názor mocí umlčovat. Jinak nežijeme, a nejen my, ale celá Evropa, v demokracii, pouze si na demokracii hrajeme, či spíš, parodujeme ji. A ty problémy, o kterých se nemluví, ale šeptá za zavřenými dveřmi, budou bobtnat, bobtnat...až jednou bouchnou. Nechtěla bych ten výbuch zažít... Nestačí o problémech jenom nemluvit. Je nutno ty problémy řešit...ale to je zřejmě příliš těžké, nepohodlné a nepopulární. Takže zavřem oči, názory smažeme či odsuneme...a můžeme dál kráčet ke světlým zítřkům. Šťastnou cestu.