"Hrála jste někdy na automatech?"

zeptala se mě na přechodu vedle mě stojící dívka, co dívka, dívenka, odhadovala jsem jí tak patnáct , šestnáct let.  Bylo deset večer, já právě odešla z práce a tak, víc než jen trošku otupělá, jsem spíš zavrčela než slušně odpověděla, že ne.  A v mé po desetihodinové službě unavené mysli letmo problesklo, co to asi má být...Armáda Spásy nebo pouliční průzkum mladých katolíků...

     "Dala jsem tam dvě stovky, a vyhrála dva tisíce," ozvala se opět dívka rozjásaně a se zářícíma očima. Aha, tak žádná Armáda Spásy ani katolička. Dívka dychtivě čekala na odpověď, ale já na ní jenom tupě zírala a nic vhodného mě nenapadalo, pouze to, že zdání klame a musí jí být tedy nejmíň osmnáct, když jí pustili na hrací automaty. V dalším okamžiku jsem si vzpomněla na svou kamarádku, která má tři zaměstnání, aby uživila sebe a děti a splatila půlmiliónový dluh po manželovi - gamblerovi, a taky na to, že ty automaty jsou nastaveny tak, aby se na nich daleko víc prohrálo než vyhrálo, a na staré přísloví, že první vyhrání z kapsy vyhání, ale vypravila jsem ze sebe jenom:

"Příště ale můžeš prohrát".

Dívka pohrdavě mávla rukou a protože na se na přechodu rozsvítila zelená, přeběhla ulici a krokem přímo tanečním zmizela za rohem.

     Já šla pomalu na vlak a v duchu jsem si tiše nadávala. Měla jsem jí něco říct, nějak jí to hraní rozmluvit, ale jak? Já měla jenom slova, ona důkaz - dala tam dvě stovky a vyhrála dva tisíce. Desetinásobek. Zítra možná půjde do herny zas, možná vyhraje, možná prohraje. Obojí je špatně, špatně pro ní. Když vyhraje, bude hrát znovu a znovu, s jídlem roste chuť.  A pak začně prohrávat. A když prohraje, bude chtít prohrané peníze dostat zpátky. Ať tak nebo tak, stojí ta mladičká holčina na samém kraji pověstné šikmé plochy. Měla jsem se aspoň snažit, sakra, aspoň se pokusit jí to rozmluvit. Ale, poslouchala by mě vůbec?

      Seděla jsem ve vlaku a s pocitem selhání, vzteku a smutku jsem se koukala do tmy. Vztek jsem měla na sebe. A smutno mi bylo za všechny ty, ať staré či mladé, kteří s první mincí vhozenou do těch blikajících zlodějů sází nejen peníze, ale celý svůj budoucí život.

Autor: Vladka Spidlova | čtvrtek 20.9.2007 23:00 | karma článku: 15,06 | přečteno: 1442x
  • Další články autora

Vladka Spidlova

Panoptikum

27.3.2020 v 10:06 | Karma: 0

Vladka Spidlova

Turci otvírají hranice

2.3.2020 v 23:16 | Karma: 0

Vladka Spidlova

Už toho mám vážně dost

24.2.2020 v 13:45 | Karma: 30,99

Vladka Spidlova

Lidi, vy to nevidíte?

20.2.2020 v 12:56 | Karma: 21,67

Vladka Spidlova

Nacizmus jak vyšitý

14.2.2020 v 7:51 | Karma: 19,72