Evropské vnímání světa

Nedavno jsem poslouchala rádio, Český rozhlas dvě, Prahu. Znáte to, vysílání mi šumělo kolem uší, aniž bych se příliš soustředila na to, co tam ten pán s tou paní vlastně říkají. Až mě zaujalo slovo "sex".

Paní Lenka Klicperová v pořadu vyprávěla o své cestě do Afriky, konkrétně do Keni. Nebyla to její první cesta, do Afriky jela už po několikáté. Při svých cestách se zaměřuje hlavně na život a životní podmínky afrických žen, a zvlášť se věnuje otázce ženské obřízky. Docela mě šokovalo, že v Keni je podle slov paní Klicperové jen velice málo žen, které by tento zákrok nepodstoupily. Je to prostě zvyklost, tradice,pro nás odporná a nepředstavitelná, pro místní ženy naprosto normální. Jejím odmítnutím by se naprosto vyřadily z tamější společnosti. A tak mě při poslechu tohoto pořadu napadlo - to, co je pro nás, bráno optikou Evropana, dejme tomu křesťana, demokrata, nepochopitelné, hnusné, ponižující a nepřijatelné, je pro jinou kulturu zcela normální, běžné a nezbytné. Pohoršujeme se nad bičováním a kamenováním v islámských kulturách, nad jimi proklamovanou méněcenností ženy, pozastavujeme se nad popravami v Čině, dětskou prací v Asii, upalováním vdov spolu s manželem v Indii atd. Do těch "zaostalých" zemí podnikáme expedice a snažíme se přesvědčit národy, aby od svých zvyklostí, tradic či zákonů upustily. Chceme je předělat k obrazu svému, k obrazu naší kultury a naší civilizace. Protože ta, viděno našima očima, je ta nejlepší, nejhumánnější a nejsprávnější. Jenže - bereme v potaz i jejich nahlížení? Bereme v potaz, že pro ty "necivilizované" národy je zase třeba špatná, nepochopitelná a hnusná naše kultura? Zaměřím se třeba na ten dnes dost diskutovaný islám. Z mého pohledu to není jenom náboženství, je to ideologie. Nebezpečná tím, že zasahuje v podstatě do všech oblastí lidského života. Pro mě osobně nepřijatelná kvůli islámskému vnímání ženy - neodpustím si cynickou poznámku, že kdybych byla muž, možná bych na islám nenahlížela tak přísně-:)- a také kvůli agresivitě a netoleranci, která z tohoto náboženství, této ideologie, vyčnívá. Jenže - beru to podle svého vnímání. Kdybych se narodila třeba v Iránu, chodila bych poslušně zabalená ve stanu a zbožně vzhlížela ke svému pánu a manželi, už jenom z toho důvodu, aby se náhodou špatně nevyspal a nedal mě ráno ukamenovat. Mám takový pocit, že tohle je špatně. Že se naše kultura chce plést a plete do života kultur jiných a snaží se je přetvořit k obrazu svému. Něco jiného ale je, přistěhují-li se příslušníci jiné kultury k nám /myslím pochopitelně Evropu, ne jenom Česko/. Přicházejí dobrovolně, většinou za vidinou snažšího, dejme tomu bohatšího života, nikdo je k tomu nenutí. V tomto případě, pokud tu chtějí žít, by se měli též dobrovolně přizpůsobit oni kultuře naší, mít snahu začlenit se do naší společnosti, dodržovat naše zvyklosti a svoje nepropagovat. A pokud ne, pokud host začne omezovat či dokonce mistrovat svého hostitele, měl by mu hostitel slušně, leč nekompromisně naznačit, že každá návštěva jednou končí. A to je, samozřejmě pouze podle mě, další chyba. Evropa sice přijímá emigranty z jiných, našemu vnímání naprosto cizích a nám nepřijatelných kultur, ale už netrvá na tom, aby se tady tito emigranti, když už sem dobrovolně - zdůrazňuji - dobrovolně přišli, za vidinou něčeho lepšího než mají doma, chovali podle našich pravidel. Ba přímo naopak, z podivné sebemrskačské hrůzy, aby náhodou "neurazila" si dokonce v mnoha případech nechá diktovat pravidla a za každou cenu a v míře nebývalé se snaží vyhovět příchozím, v mnoha případech i na úkor svých vlastních lidí. Ve jménu svobody svou vlastní svobodu potlačuje. Na jednu stranu se tedy naše civilizace snaží poučovat kultury našemu vnímání cizí na jejich vlastním území, na stranu druhou ale od nich nepožaduje přizpůsobení se na teritoriu svém, ba přímo naopak. Pravdu tedy paradoxně mají ti, kteří tvrdí, že si za strach z hrozby islámu můžeme sami. Kdybychom totiž stanovili jasná pravidla pro přistěhovalce - buď budeš dodržovat naše zákony a nebo půjdeš zpátky - a nekompromisně to dodržovali, nemuseli bychom se bát plíživé islam- či jiné -izace. Místo toho se snažíme, opět v souladu se zvyky a pravidly naší kultury, být co nejtolerantnější, v souladu s naším vnímáním humanity ustupujeme a vyhovujeme požadavkům,uměle potlačujeme odvěký a přírodou daný pud člověka zachovat si své teritorium a představujeme si, že ti nově příchozí z muslimských zemí pochopí naši snahu, chápavost a asertivitu, ocení ji a odmění. Ovšem oni, zase v souladu se zvyky, kulturou a vnímáním jejich, to všechno považují za výraz slabosti a strachu...a své požadavky stupňují. Začarovaný kruh. Evropa už sama sebe totiž dostala do stadia, kdy říct zvláště islámským imigrantům "ne" rovná se společenskému faux-pas, či přímo těžkému provinění. A islám se v Evropě kvůli tomu stává silou, se kterou je nutno víc než počítat. Vlastně - buď islám a nebo nacionalistické strany. Evropu, tak jak ji známe, může zničit obojí. Ale v podstatě má Evropa dobře nakročeno k tomu, aby se zničila sama. Tak nebo tak.