Drzé čelo lepší než poplužní dvůr

     Zdá se, že pan Jiří Paroubek je dobře obeznámen s lidovou, či zlidovělou slovesností.

     Otevřu internet - a co nevidím! První titulek na Novinkách, na který mi padne zrak, je rozhovor se zastáncem a spásou všech obyčejných lidí, s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem -      http://www.novinky.cz/domaci/196648-paroubek-v-debatach-se-mi-nikdo-nevyrovna.html, a okamžitě mi se mi vybavilo staré přísloví, či možná prareklamní praslogan - dobré zboží se chválí samo. Ale hned  vzápětí další přísloví, na které asi pan J.P. pozapomněl. Sebechvála smrdí. A také - drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

     Nezlobte se na mě...možná kdo čtete moje články, víte, že se celkem vyhýbám rozlišování na pravo a levo...ostatně současní politici napříč dnešním politickým spektrem jsou pro mě už natolik, řekněme, profláknutí, že popřál-li by mi někdo z nich dobrý večer, koukla bych se z okna, jestli zrovna nesvítá, ale pan předsedissimus v tomto rozhovoru překonal všechny naděje a očekávání. Perly, které mu padají z úst, se vymykají jakémukoliv komentáři. Proboha, copak o sobě někdo soudný může bez ostychu veřejně tvrdit, že se mu v nějaké oblasti nikdo nevyrovná? No...pan Paroubek je přesvědčen o tom, že v debatách nemá konkurenta.

     Ale vlastně, možná že nemá. Málokdo by dokázal, tak jako on, naprostou ignorancí, překrucováním a lží svého oponenta převálcovat. Málokdo by dokázal neposlouchat argumenty protistrany a vést si dokolečka pořád a pořád jen tu svou, bez ohledu na to, kolikrát byl přesvědčován o opaku a kolikrát mu bylo důkazy jeho tvrzení vyvráceno. Nebudu tady nic uvádět...ke štěstí mi stačí podzimní billboard s Topolánkem, Bushem a Zahradilem jako s viníky celosvětové krize. Nebo třinácté důchody ve výši dvou tisíc čtyř set. Nebo veletoče s podzimními volbami. Nebo Pandury. Nebo radar v Brdech. Nebo bohumínský sjezd a spolupráce s komunisty. Nebo volební sliby ČSSD jako celek a popírání toho, že ve státní rozpočtu na to nebudou peníze. Stačí?

     Kdysi, ještě za Zemana, jsem volila ČSSD. Její...tedy Zemanova...politika mi byla blízká, sociální cítění jsem měla vyvinuté asi hodně silně. Dneska je pro mě ČSSD pod vedením Paroubka hrozbou. Ne pro možný hospodářský kolaps, na světě neexistuje jenom Česko a žít se dá všude, ale proto, že se bojím. Bojím se toho buldozeru, který dává najevo, jak převálcuje všechny ty, co s ním nesouhlasí, co protestují, co odporují. Bojím se strany pod vedením člověka, který je přesvědčen, že jen a jen jeho pravda je ta nejpravdivější a který je schopen zneužít svou moc k přehlížení, překřičení a umlčení oponentů, který je schopen zničit kohokoliv a cokoliv, třeba i celý stát, jenom proto, aby se k té moci dostal.

     Za komunistů jsem kupodivu, na rozdíl od 99 % tohoto národa, nebyla disident.  Přiznávám, že jsem držela hubu a krok. Proto, že jsem neznala nic jiného, nevěděla jsem, že je možné cestovat volně po světě, nevěděla jsem, že je možné říkat a psát, co si myslím, nevěděla jsem, že je možné se postarat sama o sebe a nést následky svých rozhodnutí, ať dobré, či špatné. Teď to vím...a už tu hubu a krok držet nechci. 

     Svoboda není jen v penězích, ve třináctých důchodech, vyšších dávkách a v placené nemocenské. Svoboda je i v tom, že člověk zodpovídá sám za sebe, zodpovídá za to, co říká, co dělá. Svoboda znamená zodpovědnost za vlastní činy, za to, že ponesu následky špatných i dobrých rozhodnutí a v tom, že si zvolím takovou stranu a takové politiky, kteří mi to umožní. Kteří mi nebudou slibovat modré...pardon...oranžové z nebe, ale kteří mi nastaví takové podmínky, abych si to modré z nebe snesla sama. A když na to nebudu mít, ať už schopnosti nebo vzdělání,  tak budu mít smůlu.

     Nevím, co vede ty "obyčejné" lidi, aby volili Paroubkovu ČSSD. Možná se bojí nejistoty, ale zřejmě nevědí, že jistotu jim nedá nikdo na světě. Ani ti leví, ani praví. Jistotu si dají jenom oni sami...jenže tohle bohužel nechápou. A tak Paroubek...ne ČSSD...vyhraje volby. Budeme mít za premiéra člověka, který je posedlý touhou po moci. Který nezná jiný názor, než svůj vlastní, člověka, který si o sobě myslí, že on je ten nejlepší.

     Ale ani stromy nerostou do nebe.