Máme problém. Tedy...naše vláda, parlament a s nimi celá republika má problém. Problém jménem Václav Klaus neboli příliš sebevědomý prezident.
Ano, máme problém. Pan prezident evidentně nechce podepsat dokument, který hýbe Evropou. Který chtějí všechny, nebo takřka všechny vlády evropských zemí a který chce hlavně vláda nejvládovatější, totiž úřednictvo v Bruselu. Podle tohoto dokumentu by se evropskému úřednictvu lépe úředničilo, vládám silných zemí lépe vládlo a my, lid obecný, bychom konečně dosáhli těch po staletí slibovaných zářných zítřků. Nebýt prezidenta jedné malé, připosražené zemičky. Co si ten člověk vůbec dovoluje?
Máme problém. Kdybychom nebyli tou malou připosraženou zemičkou, měli by problém ti ostatní. A předhláněli by se v nabízení výhod a záruk, jen aby náš pan prezident ten úžasný dokument podepsal. Ale protože máme zástupce lidu takové, jaké jsme si zvolili, a protože tito naši zastupitelé zastupují posledních pár let hlavně sami sebe a svoje koryta, a nějaká evropská politika, unie a okolní státy je pouze zdržovali v intrikaření, aférách, rozvodech, sňatcích, dovolených v zahraničí a křtech knih, leporel a rodinných archiválií, povstaly vlády evropských zemí jako jeden muž a mocným hlasem volají po umravnění toho jediného posledního kverulanta. Bez záruk a bez výhod.
Lisabonskou smlouvu jsem nečetla, nečtu a číst nebudu. Na Lisabonskou smlouvu, promiňte mi tu upřimnost, vcelku kašlu. Ale co mě zaráží, je ta obdivuhodná demokratičnost a otevřenost, s jakou se Lisabonská smlouva v Evropské unii prosazuje. Referenda se většinou nepřipouštějí, pokud ano a nedopadnou podle befelu, je nutno je opakovat. Pravděpodobně tak dlouho, dokud by unavení a otrávení občané demokraticky konečně nedospěli ke kýženému názoru. Evropští politici neskrblí sliby či vyhrůžkami, to podle momentálního rozložení politických a hospodářských sil té které země, a snaží se hned v zárodku zadusit jakýkoliv projev samostatného neřku-li dokonce nesouhlasného názoru na onu smlouvu, ať pochází z jakéhokoliv prostředí. Pomalu se zdá, že dokud neexistovala Lisabonská smlouva, národy Evropy seděly na stromech a ohryzávaly kůru a schválení Lisabonské smlouvy se bude rovnat zázraku, který vyvede lid z temnot na světlo boží. Přece, kdo není s námi, je proti nám.
A do toho všeho vstoupí nějaký prezident nějaké pidizemě a dovolí si projevit názor. Nesouhlasný názor. On tu smlouvu prostě nechce. Možná z ješitnosti, možná vidí dál než ostatní, možná chce pouze prudit...ale nesouhlasit a nepodepsat je jeho nezadatelným právem, zakotveným v ústavě. A Evropa teď naprosto demokraticky nepřemýšlí o tom, jak tohoto člověka přesvědčit, že brzdí pokrok, že stojí v cestě dobru a prosperitě, ale o tom, jak se toho prudiče co nejrychleji zbavit. Samozřejmě demokraticky, jak jinak. Ať žije evropská demokracie.
A tak politici Evropské unie s demokracií a otevřeností sobě vlastní uvažují, jak demokraticky vyloučit ze svazku EU tu zemičku, co si dovolila zvolit si do čela takového zarytého odpůrce pokroku, případně jak toho odpůrce odstranit. Možná nám úředníci EU přepíší ústavu. A nebo, že by, vycházejíce z historických zkušeností, dospěli k názoru, že naprosto demokraticky nastává Den pro Šakala?
P.S. Teď jsem slyšela v rozhlasových zprávách...cituji..."Nedělník Sunday Times v obsáhlé zprávě z Bruselu shrnuje reakce na požadavek prezidenta Václava Klause tykající se Lisabonské smlouvy. V článku Bojana Pancevského cituje krom jiného nejmenovaného německého diplomata, který se vyslovil pro odstranění českého prezidenta".
Odstranění....Jak demokratické....
