Cože to vlastně ti lékaři chtějí?

Pročítám články a blogy týkající se ohlašovaného exodu lékařů a pročítám také diskuse pod nimi. A i když požadavky lékařů obnášejí dvanáct či třináct bodů, točí se všechno jen a jen kolem peněz. Kolem doktorských příjmů.

Diskuse jsou nejlepší. Diskutující, hlásící se k lékařskému povolání, reagují v naprosté většině případů na jakýkoliv nesouhlas s jejich postupem, či dokonce - nedej bože - na kritiku způsobem, jaký bych očekávala od člověka s daleko nižším vzděláním a inteligencí méně než průměrnou. A celkem slušně se odhalují. Jestli je toto reprezentativní vzorek vysokoškolsky vzdělaných lidí, na kterých závisíme svým zdravím a životy, tak nás potěš všichni svatí. Obávám se, že já jakožto jedinec bez jakéhokoliv vlivu - kromě voleb, a i to je, po zkušenostech, docela sporné - na naše politiky, ministry, poslance, hejtmany, ba dokonce bez jakéhokoliv vlivu na ředitele nemocnic dost těžko dokážu nepříznivou platovou situaci lékařského stavu nějak změnit. Platím státem určené pojištění, platím i státem určené daně. Co mám, jako občan tohoto státu, jako daňový poplatník, jako volič, co víc mám udělat proto, aby měli nemocniční doktoři vyšší plat? Vyjít do ulic? Uspořádat sbírku? Či zrušit penzijní připojištění a věnovat ho na účet některého lékaře? Odcházející lékaři poukazují na peníze, promrhané státní korupcí, někdo v jednom diskusním příspěvku vzpomněl Pandury...ale jak můžu já, jako jedinec, jako normální občan, úplatkům a vůbec mrhání státními penězi zabránit? Existuje-li nějaký způsob, já o něm nevím. A přesto já, jako ten normální, spořádaný a daně platící občan na odchod lékařů doplatím. Svým zdravím, možná životem. A se mnou tisíce dalších normálních, daně platících občanů, a teď dokonce i nenarozených či sotva narozených dětí, které bohužel ještě daně ani neplatí. Prý poděkujte vládě, píše se v oněch diskusních příspěvcích údajných lékařů. Ať vás odoperuje Kalousek. Nebudeme na vás doplácet. Nejsme vaši sluhové. No...dobrá, nejsou. Ale to není nikdo. Ani hasič, policajt, učitel, metař...každý oceňuje svou práci na víc, než kolik ho zaměstnavatel platí. A pokud se nemýlím, my, nelékaři, ani zaměstnavateli nemocničních lékařů nejsme. Jsme jejich klienti, zákazníci...jak jim tedy máme zajistit větší platy? Takže, abych to shrnula - my, pacienti, nemůžeme dát ani zajistit lékařům víc peněz na platech. Ovšem nedostanou-li lékaři přidáno, odejdou a nebudou nás léčit. Ale není to vydírání a my nejsme rukojmí. Zdá se jenom mně, že je v této logice hodně velký rozpor? Co tedy po nás, potencionálních a skutečných pacientech lékaři vlastně chtějí? No přece peníze...a jsme v začarovaném kruhu. A ještě jedna věc mě při pročítání těch diskusních příspěvků lidí, kteří se prohlašují za lékaře, zarazila. Naprostá neúcta, ba takřka pohrdání, k nám, ostatním. K pacientům. Ať už tahle doktorská pohádka dopadne jakkoliv, spousta z nás, těch nelékařů, si z ní odnese jedno poučení. Pokaždé, když půjdeme k jakémukoliv doktorovi, budeme si říkat - co si o mně asi tak myslí? Jsem pro něj vůbec člověk nebo jsem jenom obtížný pacoš, co otravuje jeho výsost v bílém plášti? Dostane za tu mojí nemoc dost peněz na to, aby se mnou vůbec zabýval? A pak že má pacient svému lékaři důvěřovat...Houby!