Cesta do města

   Vzhledem k tomu, že pracuji v podniku s nepřetržitým provozem, mívám i noční služby.  A na noční služby je nutno se nějak dopravit, nejlépe vlakem. Nočním. V nočním vlaku se dá zažít spousta věcí, ale já osobně se raději zážitkům vyhýbám, hledám si tiché mistečko někde v koutku a hlavně bez dalších spolucestujících, což tedy po pravdě řečeno nebývá díky pokročilé hodině zas tak těžké. Ovšem občas se stane, že někdo přistoupí.

    Tentokrát byli tři, muži přímo z lidu, štěněcí věk prokazatelně už dávno za sebou, v půl jedenácté v noci ještě v zablácených montérkách, lopaty a krumpáče pravděpodobně zapomněli na nádraží. Zato se nezapomněli před obtížnou cestou z práce notně posilnit, podle "vůní" , které se od nich linuly, to posilnění tvořil převážně rum a pivo. S trochou potíží obsadili čtyřku přes uličku ode mne a i přes to, že měli vnímavost díky alkoholu silně omezenou, jeden z nich si za pár minut všiml, že kousek od nich sedí, představte si, ženská. A začalo to. Kdyby tam seděl chlap, tak by zřejmě ti pánové záhy usnuli a pravděpodobně jeli až na konečnou, ovšem přítomnost baby je okamžitě probrala. Soustředěně jsem se dívala do tmy za okénkem a snažila se nevnímat "nevtíravé" nabídky asi tak ke třem druhům sexu. A přitom přemýšlela, co teď. Vstát a odejít...ale kam? V takřka liduprázdném vlaku hledat nějakého spolucestujícího, v patách s největší pravděpodobností opilou smečku, to se mi moc nechtělo. Nehledě k tomu, že jsem přímo jasnovidně věděla, co by případný spolucestující, ať muž či žena, udělal...asi by se nevšímavě díval jako já teď do tmy, a nebo by odešel. Dělnictvo,uraženo mou netečností, přitvrdilo. Nejslušnější oslovení ženy bylo v jejich pojetí "ty krávo" a v životě jsem neslyšela tolik různých názvů intimních částí ženského těla. Kupodivu, místo strachu či ponížení jsem začala pociťovat vztek a litovat, že nejsem něco jako Rambo v ženském vydání nebo že u sebe nenosím přinejmenším kalašnikova. A pak přišel průvodčí. Ukázalo se, že pánové nemají lístky, neboť se jim jevilo smysluplnější utratit peníze za poslední půllitr vychlazené plzně. V duchu jsem zajásala, že bude zle...nebylo. Průvodčí evidentně zvážil své šance a zjistil, že má opravdu menší číslo košile. Pouze panstvu doporučil, aby na nejbližší stanici vystoupili, ale ukázalo se, že tam vystupují stejně, takže výchovný efekt opět žádný. Po odchodu průvodčího se ti zdatní exempláři ušlechtilého mužství chvíli bavili na jeho účet a pak se opět věnovali mě a mému zevnějšku. Cítila jsem adrenalin, jak mi bublá přímo ušima. Mít v tu chvíli u sebe aspoň vidličku, sedím dnes na Borech za trojnásobnou vraždu. A nebo u nás na malém vesnickém hřbitůvku obdivuji květenu zespoda....přece jenom byli v přesile-)

     Konečně jsme dojeli do cílové stanice oněch mužných mužů a pánové se seřadili v uličce. Ještě po mě hodili posledními laskavými slovy, v nichž nejfrekventovanější bylo ty p...čo a hotovili se k výstupu z vlaku.  Hladina mého adrenalinu dostoupila vrcholu. Zafungovaly skryté rezervy mého já. Jako šipka jsem vystřelila ze sedadla a jak tak ti pánové v řadě postupovali ke dveřím, toho posledního jsem vší silou nakopla do p....do pozadí. Takový úspěch jsem ani nečekala. Nastal přímo dominový efekt a tři opilci vypadli z vlaku jak přezrálé hrušky, škoda, že to byl jenom nízký pantograf. A já litovala, že mám pouze letní páskové střevíčky a ne okované kanady. Ještě než se zavřely dveře, zaslechla jsem z nástupiště udivené: "Ona mě kopla do pr...."

     Tu hřejivou lehkost na duši si ani nedovedete představit. Já se přímo vznášela, slastný pocit uspokojení mi hojil mé pošramocené ego a náladu vylepšil na tři sta procent. Druhý den jsem si koupila nové letní boty, s pevnou špičkou, a když píšu špičkou, tak ta opravdu stojí za to. Beru si je na každou noční. Jsou sice trochu nepohodlné, ale to mi dokonale vynahrazuje představa, jak se ta špička všech špiček zabodne mezi půlky chlapáckého samce, který si na mě troufne. A mé štěstí by neznalo mezí, kdyby se ke mě v ten okamžik obrátil čelem....