Na Slovensku zakázal soud předběžným opatřením vydání knihy kanadského novináře Toma Nicholsona, u nás jde do vězení "čmáral" Smetana.
Prý žijeme v demokratickém státě. V demokratickém státě údajně žijí i Slováci. Alespoň nám to tvrdili a tvrdí naši, námi samozřejmě demokraticky, volení zástupci. I když - pozastavme se na chvíli u těch demokratických voleb. Občané mají -opět naprosto demokraticky - na výběr ze spousty vesměs demokratických stran. Ovšem musí volit ty lidi, které jim tyto strany k volbě předložily. Nepřijatelní kandidáti se dají "vykroužkovat", avšak je naivní si myslet, že tím zmizí z politického života...nikdo totiž nemůže bránit nově zvoleným poslancům si tyto "vykroužkované" politiky demokraticky vybrat jako své poradce...a jsme tam, kde jsme byli. Ovšem, naprosto v duchu demokracie. Stejně tak, opět díky demokracii, si zvolené strany vyberou koaliční partnery do vlády...a zase, úplně demokraticky vznikne takový vládní paskvil, jaký by si volič nedokázal představit ani v tom nejdivočejším snu. A jede se dál, močálem temným podle bílých skal. Obávám se, že žádný politik nejde a nikdy nešel do politiky z čirého altruismu a z touhy sloužit lidu, potažmo svým voličům. Politika sebou nese a vždycky nesla moc, a moc nese a nesla peníze. A o peníze jde vždycky až v té první řadě, dokonce se odvažuji tvrdit, že o moc a peníze šlo i těm starověkým politikům ve starověkém Řecku, kolébce to starověké demokracie. Ovšem s tím rizikem, že starověký volič nebyl tak novověce civilizován a tím pádem se občas starověký politik dočkal zcela nedemokratické rány starověkou kudlou do starověkého hřbetu či starověké číše se starověkým jedem. A naopak...takový starověký politik toutéž starověkou měrou splácel svým starověkým politickým odpůrcům. Ale dobrovolně se politického výsluní a s tím spojené moci a peněz nevzdá a nevzdal dosud snad politik žádný...a o těch našich současných to platí měrou vrchovatou. A tak se v současné demokratické politice demokraticky používá metoda cukru a biče. Cukr - vy nás zvolíte, nebudete se nám moc koukat pod prsty, a my vám dáme, po čem vaše voličská srdce touží. Zprvu to funguje, a při střízlivém slazení a u koryt krmení by to zřejmě demokraticky fungovalo do nekonečna, ostatně, nikomu o nic nejde, máme přece tu demokracii a ten cukr i ty pomeje stejně zaplatí voliči...jenže jak to tak vypadá, je snad zákonitým zvykem politiků všech barev a vůní toho cukru ubírat a u koryt mlaskat stále hlasitěji. A jak praví staré české přísloví - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dá někdo na pivo. Penízky ubývají a ubývají, do koryt je třeba víc a víc krmení...a politici stojí před volbou - buď cukr nebo výživné koryto. Jenže - čím méně cukru, tím větší zájem veřejnosti o ta korýtka. A najednou je tu problém...na cukr není, korýtka si vzít od hub nenecháme, ovšem lidi si začínají všímat, a nejen všímat, dokonce čím dál hlasitěji odhalovat, mluvit, protestovat...jo, my vám dáme cukr...Bič na vás. A najednou, světe div se, tu zakáže demokratický soud v jednom státě vydání nepohodlné, ba docela výbušné, knihy, ve státě sousedním je dalším demokratickým soudem odsouzen člověk, který si dovolil přikreslit demokraticky se zubícím a slibujícím demokratickým kandidátům na plakátech pro demokratické volby nedemokratická tykadýlka, je odsouzem dokonce k dvojímu trestu - náhradě škody, což je odpovídající, a ve finále tříměsíčnímu vězení, což je, pravděpodobně demokratický, nadstandard. Ovšem tu demokracii si přece tykadýlky rozvracet nenecháme, že... Obávám se, že tohle jsou jenom první demokratické vlaštovky. Bude hůř, líp už, snad, někdy bylo. Proto...ať žije demokracie. Naši demokratičtí vládci se demokraticky napakují a ty, občane, jim to demokraticky plať a drž hubu a krok. Jinak si na tebe demokracie zatraceně došlápne. Demokraticky.
