Ráno jsem se vzbudila neplánovaně o něco dříve než bylo nutné a z nedostatku jiné činnosti jsem zapnula televizi. ČT 24.
Stihla jsem ještě asi tak posledních deset minut ze záznamu včerejšího jednání našeho úžasného, neomylného a bohorovného parlamentu. Jednalo se momentálně o přehlasování senátem zamítnutého zákona o exekuci některých dávek, ale předmět jednání opravdu nebyl tím, co by mě zaujalo. Ovšem na první pohled - tedy záběr kamery - do poslaneckých lavic to evidentně nezaujalo ani samotné pány a dámy poslancující /genderová korektnost v praxi/. Znáte to úsloví o židovské škole? Tak přesně takhle to vypadalo v poslanecké sněmovně. Pouze pár jedinců sedělo - možná dokonce i na svých místech, ale většina pánů a dam volně korzovala v prostoru, telefonovala, četla noviny či se živě bavila mezi sebou. Ale kupodivu když předsedající - celkem pohledná blonďatá dívčina - zahájila hlasování, na televizním záběru tabule s výsledkem se nějaká ta čísla objevila. Uvažovala jsem o tom, zda poslanci a poslankyně skákali v nestřeženém okamžiku jak veverky ke svým hlasovacím zařízením nebo zda mají dálkové ovládání ukryto někde v kapse. Protože mi opravdu nešlo do hlavy, kde se vzalo těch cca 102 hlasů pro, když osoby, sedící u stolků, kde předpokládám ona zázračná tlačítka, by se daly spočítat na prstech lidských končetin. Pravda, tu a tam kdosi dokonce mávl vztyčenou paží, ale jestli to někdo stačil spočítat, tak je to na zápis do Guinessovy knihy rekordů. A už vůbec nic mě nepřesvědčí, že i kdyby nakrásně páni a dámy poslancující /opět gender/ to hlasování nějak zvládli, tak přitom věděli, o čem vlastně hlasují. Strach z rozhodování našich, a nejen našich, politických představitelů, mě jímá už delší dobu. A pohled na jedno z hlasování drahého parlamentu mě opravdu, ale opravdu neuklidnil. Probůh, vždyť ti lidé jsou v práci! Jejich prací je rozhodovat o nás, o celém národě, co oni vymyslí, schválí a odhlasují, ovlivní naše životy minimálně do příštích voleb! Berou za to nemalé peníze, které jim platíme my, v našich daních. Zkuste se někdo v práci, třeba na poradě, chovat tak, jako v tu chvíli naši zastupitelé - courat sem tak, krafat s kolegy, číst si noviny...prostě projevovat absolutní nezájem o projednávané otázky...a mám za to, že dlouho na ty porady chodit nebudete. A oni můžou... No...ale mám takový neblahý pocit, že s tím skutečně nic nenadělám. Jediné, co můžu - nepouštět si ČT24 před šestou hodinou ranní. I to k něčemu bude - nenaštvu se hned po ránu. A kromě toho se už nemusím ptát "jak takovou hovadinu mohli ti lidé schválit". Už to vím.
