Svět je přeplněný potravinami, spotřebním zbožím, vyrábí se moc a vytváří se také moc odpadu. Po shlédnutí dokumentu Život na hromadě plastů jsem byla šokována stavem v Číně, kam jsou odpady dováženy ke zpracování.
Všechno se dnes produkuje ve velkém a vzniká obrovské množství odpadu, které zahlcuje naši planetu. Však také skládky komunálního odpadu utváří v krajině nové obrovské útvary, které krajinu mění. A co se děje s tříděnými odpady? Některé například putují ke zpracování do Číny. Dokument Život na hromadě plastů odhaluje příběh rodiny, která se živí recyklací dovezených plastů. Žijí zde děti, které od malinka chodí po skládce a sbírají odpadky a mají velkou radost, když něco najdou. Nejhorší moment je, když najdou mrtvé ryby v řece zahlcené plastovým odpadem a mají radost a udělají si je k večeři.
Je neuvěřitelně smutné, co mají tito lidé ze života. Jejich obživu sice zajistí přísun odpadu z ostatních zemí, ale nebylo by lepší, kdyby se neprodukovalo tolik odpadu a ve zničené zpustlé krajině plné odpadů se mohly například pěstovat plodiny, které by zajistily obživu místním?
A nejen život jedné rodiny, ale i obří kontaminace půdy a vody je problémem pro celé vesnice či města. Rozhodně není adekvátní, aby se děti z této i ostatních rodin myli ve vodě plné smetí.
My v Evropě máme všeho dostatek, přeplněné obchody zbožím, které se vyhazuje a přitom na druhé straně světa na náš blahobyt doplácí jiní. Je to takové zamyšlení se, jestli bychom neměli trochu slevit ze svého pohodlí a nároků, kdy nemusí být všechno balené dvaceti obaly a hory vyhazovaného zboží, které ani neupotřebíme a zda bychom neměli být trochu ekologičtější ve svém počínání a tlačit svoji spotřebou na to, aby producenti neprodukovali taková kvanta zboží. Je to takový začarovaný kruh, ale věřím, že pokud každý z nás bude o procento šetrnější k planetě než ted, tak pro celý svět přijde alespon o procento lepší život.
