Dnešní doba hodně nutí k přemýšlení. Společnost neustále řeší potřebu vztahů a ze singles jsou chudáčci nebo kariéristi. Je to tak ale správně?
Včera jsem sledovala televizní pořad a v něm mladá slečna sdělila moderátorovi, že je nezadaná. Hned zazněla otázka: a proč jste nezadaná? Jistě si někoho brzy najdete.
Společnost od nás vlastně vyžaduje mít vztah a kdo vztah zrovna nemá, ten je v dnešní době divný. Nikdo už se nezabývá osobním příběhem daného člověka, tím, co si prožil, tím, že se třeba tolik zklamal, že je radši sám. Otázka sexuality a partnerství je v mnohých lifestylových magazínech opravdu zásadní a vyvíjí tlak na lidi, aby si okamžitě hledali nové partnery po rozchodu, aby nebyli půl roku bez sexu a když nerandí, tak jsou úplně za zenitem.
Osobně jsem si prošla nepříjemným rozchodem již před téměř rokem a ten tlak jsem také cítila, proto jsem se pokoušela někoho nového najít, ale skončilo to marnými pokusy. Až nyní si uvědomuji, že jsem se opravdu cítila špatně právě proto, že všude vidím a čtu, jak je divné nikoho nemít, jak se mi zhorší celý život, když minimálně jednou týdně neulovím někoho při divoké párty v baru a jak je život single neplnohodnotný, jako by tito lidé byli obtížný hmyz. Neustále se mě někdo snažil seznamovat, abych nebyla opuštěná, ale ne s těmi správnými muži. A seznamky se též neprezentují zástupem báječných mužů.
Při hlubším zamyšlení mi došlo, že není nutné někoho mít jen proto, že se člověk bude cítit líp a že okolí to ocení. Důležité je užívat si života, i když zrovna ten pravý nejde okolo. Okolí nás pořád přizpůsobuje k obrazu svému a my se snažíme dodržovat zažité stereotypy, které jsou však ne vždy dobré a mnohdy je daleko horší vztah plný lži a faleše, než pár měsíců o samotě.
