Poslední týden byl u mě ve znamení dvou letů, na dovolenou do Katalánska a zpět. A oba lety se neobešly bez problémů. Mohla bych upozornit, že tento článek není vhodný pro ty, co se bojí lítat a někam se chystají. ;)
Minulý týden jsem letěla do španělské Girony na dovolenou k moři. Přijeli jsme na letiště a všechno probíhalo bez problémů. Odbavení začalo ještě čtvrt hodiny před plánem, takže do mezinárodního prostoru jsme se dostali rychle a čekali na letadlo. Samozřejmě v souvislosti s tím, co se děje ve světě, je člověk takový ostražitější a vykulenější, takže když jsem potkala holohlavého muže celého v černém, jak jde z letištní modlitebny a pak si ten stejný muž sedá k pěti dalším (jeden mě dokonce hlavu zahalenou kapucou) u vašeho odletového gate, tak to nebylo příjemné. Nicméně zvláštnější bylo, že do letadla už nenastoupili. Ale my ano. Všichni jsme načas nastoupili, usadili se a kapitán oznámil, že poletíme až o dvacet minut později kvůli silnému provozu nad Evropou. Po deseti minutách nás vytáhli ze stojanky na odlet, nicméně letadlo stálo dalších deset minut na místě kousek od stojanky, načež kapitán oznámil, že se musíme vrátit kvůli problému v signalizaci a problém prověřit. Letadlo tedy odtáhli zpět na stojanku a přijelo jedno, dvě, nakonec tři servisní vozidla, která shledala, že je problém veliký a kapitán oznámil, že si musíme vystoupit a přejít k jinému letadlu, které stálo naštěstí o pár metrů dál, takže zpoždění nebylo velké.
Nakonec nové letadlo asi o hodinu a čtvrt déle odletělo a vše bylo v pořádku. Nicméně zpáteční cesta byla podobně výživná. Přiletělo letadlo, které bylo v pořádku. Jako drobnou perličku bych zmínila, že až v Praze jsem zjistila, že šitíčko s jehlami, které jsme nemohli najít, zapadlo do máminy tašky a ona ho na letišti v Gironě (100km od terorismu v Barceloně, kde všude hlídala policie se samopaly) pronesla v klidu do letadla a nikdo si toho ani nevšiml, takže kdyby tam někdo chtěl pronést bombu, tak to asi nikoho ani nepřekvapí.
Letadlo do Prahy vzlétlo načas a vše probíhalo v pořádku až do doby, než jsme se dostali do bouřky nad Itálií. Na turbulence z letadla jsem zvyklá, ale tohle bylo opravdu moc. Turbulence letadlo hodila nahoru, pak jsme se kus propadli, ale naštěstí jsme úspěšně přistáli v Praze. Moje pocity člověka, který měl hodně rád létání, byly po přistání takové, že bych příště snad radši jela autobusem, ale to si do příště rozmyslím.
