Náhled do pekla v druhé světové

„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic.“ Toť citát Edmunda Burkeho, britského politika a filozofa ze začátku 18. století, který stojí na zadní straně obálky debutu Zimní muži Jespera Buggeho Kolda. Po přečtení...

...jeho knihy bych doplnila, že úplně stačí i to, když původně slušní lidé dělají, k čemu jsou nuceni.  

Neobyčejně povedený příběh kodaňského rodáka z období druhé světové války mě velmi zaujal a překvapil. Ukazuje cestu dvou rozdílných bratrů, kteří se milují, ale které oba naprosto semele nacistický režim. A to jeden z nich, Gerhard, je od počátku vyloženě proti němu. Celkově nesnáší násilí a válku, nelíbí se mu ani jakékoliv dělení lidí na lepší a horší dle barvy kůže nebo připíchnuté žluté hvězdy a bohužel se to nezdráhá říkat nahlas. Ještě před válkou přišel o to nejdražší, co měl. Ale to netušil, co ho ještě čeká... Druhý, sebevědomý Karl obklopený početnou milující rodinou, byl v první válce rád, a v druhé si přeje konečně zvítězit. Kdo by čekal, jakou cenu bude muset za svou další a dobrovolnou válečnou účast zaplatit?

Autor vypráví příběh střídavě retrospektivně a děj rozdělil do tří hlavních částí. Co se mu neuvěřitelně dobře daří, je ukazovat hrůznost režimu na krátkých příbězích, situacích nebo jen dialozích, ale zároveň i na komplexním, dlouhém a bolestivém rozkladu obou bratrů, který přichází plíživě a téměř bez schopnosti se bránit. Vrcholem je totální ztráta zábran, soucitu, sebe sama a v každém případě naprostá poslušnost režimu. Gerhardovy zásady a snahy nikdy nejsou vyslyšeny, naopak jsou trestány, a ačkoliv z počátku i v průběhu klade odpor, postupem času pochopí, že se stejně musí zachovat tak, jak ostatní očekávají. Karlovi se zase nedaří ukočírovat své pudy a následná vícenásobná ztráta blízkých ho dostane až k pomyslnému dnu. Důsledky války jsou o to horší, že si ji sám přál. Neumí se s novou situací vyrovnat a začíná se chovat zcela jako tupá ovce v rámci nacistického stáda. Nezdráhá se uposlechnout jakýkoliv rozkaz, i přes výjimečnou situaci, které je svědkem, ačkoliv alespoň okamžik váhá. 

Autor na několika situacích perfektně demonstruje, jakou sílu má strach. Je zřejmé, že díky příšerným koncentračním táborům, ale i samotné válce si na své mohly přijít živly, které si libovaly v násilí a utrpení lidí, ale že se neodpustitelného chování nakonec dopouštěli i ti, kteří by se tomu za jiných okolností stavěli na odpor. Dlouhodobý nátlak je ale přemohl. Nikdy už nenalezli klid ani potěšení, natož pak odpuštění, a to bez ohledu na potrestání...

96 %