Máte rádi pravdu nebo radši tu alternativní pravdu?

Každým dnem vyjde v Edici světový bestseller nová kniha se zajímavým názvem Pravda a jiné lži. Já osobně se považuji za pravdoláskaře. Henry, hlavní hrdina knihy, se řadí na tu druhou stranu.  

Ale jelikož ví, že v každé dobré lži musí být alespoň něco pravdy, se svými verzemi událostí a dějů proplouvá životem velmi úspěšně. Však se přesvědčte...

"Kdo jste?" zeptal se po krátkém zaváhání. "Jmenuji se Henry Hayden." 

"Haydn... jako ten hudební skladatel?" 

"Tak podobně. Hayden s e jako ten spisovatel." 

Henry Hayden je úspěšný autor thrillerů s pěknou tváří, sportovní postavou a italským Maserati. Nejen čtenářky ho obdivují. Přitom stačilo tak málo a rukopis Franka Ellise by nikdy nespatřil světlo světa. Lektorka Betty (pozdější Henryho milenka) si běžně krátila čas u kávy čtením nevyžádaných, a tedy rovnou vyřazených rukopisů. Jednoho dne však před skartací zachránila něco, co později zachránilo celé Moreanyho nakladatelství. Hotový zlatý důl! Nejen Frank Ellise, ale každá další Henryho kniha byla trhák. 

Marta, Henryho žena, je, jak už to tak bývá, úplně jiná, než milenka Betty. Je klidná, křehká, nenápadná. Jsou vlastně hlavně přátelé. Ve vztahu není vášeň ani děti. Už dávno spí odděleně, dokonce každý v jiném patře. Když se u ní po první noci probudil, ani nevěděl, jak se jmenuje. Přesto ji Henry miluje a potřebuje. A ona miluje jeho, ačkoliv ví, že ho nezná, a že je nikdo. To pod Martinou postelí to první ráno ležel rukopis Franka Ellise...

"Tak to je konec. Krátký pohled na obrázek stačil, aby temné tušení uplynulých měsíců získalo konkrétní podobu. Embryo leželo zkroucené jako obojživelník, jedno oko se dívalo přímo na něj. Tohle má být noha nebo dračí chapadlo?"

Henry se rozhoduje, co dělat. Vše říct Martě? Anebo se zbavit nepohodlné milenky i s dítětem? Protože "Betty nikdy nebude dobrá matka" a on (ani Marta) děti nikdy nechtěl. Vymyslí plán. Ale stane se... nehoda.

Sascha Arango, autor knihy, ale také jeden z nejrenomovanějších německých scenáristů, zplodil pěkný příběh o nepěkném člověku. Světlé chvilky dobrých skutků jsou, jak jeho hrdina sám říká, vlastně "jen krátkým přerušením zla". Henry je hlavním vypravěčem knihy, tedy překvapení v podobě odhalení vraha v poslední kapitole se zde nekonná. Ačkoliv o jednom se skutečně dozvíte až tam. Vyprávění z pozice hlavního hrdiny nicméně dodává dílu na autentičnosti a nuda to rozhodně není. Co mě osobně se hodně líbí, je autorova práce s jazykem v popisu situací či míst, čímž skvěle navozuje atmosféru:

"V umělém osvětlení pokoje kroužila a bzučela moucha...  Přilákána pachem hnisu létala ve svých pravidelných dráhách, usedla tu a onde, mlsala z gangrény na chodidlech jeho souseda vlevo, anonymního diabetika, který už jen sténal, a potom zmizela ve studni ústní dutiny nehybného muže vpravo, aby na jeho jazyk nakladla vajíčka."

Někdy se děj skutečně odehrává, někdy se zase jedná jen o Henryho fantazii, kdy si v mysli přehrává, jak by to asi mohlo vypadat. Když dojde k nastíněné nehodě, v první chvíli jsem si říkala, že to bude jedna z dalších jeho představ, ale byla to zrovna realita. Až tak v podstatě hloupá náhoda, navíc s ne moc přesvědčivým vysvětlením okolností, kvůli kterým k ní došlo, zapříčinila sled mnoha dalších událostí. Ale nebývá to s nehodama resp. "blbýma náhodama" v životě právě tak? A pak už se to s vámi jen veze...

81 %