Jaká je Vaše Dešťová hůl?

Zbyněk a Tereza. Vážný vztah dvou lidí pomalu se přesouvajících do středních let. Na krku úvěr, ale žádné děti, jedna až dvě nevěry a zbytečně málo spánku i obyčejných starostí. 

Navíc je tu jedno „tajemství“ blízce se dotýkající Zbyňkovy profese i osobního života. Kterou krizi ale řešit dřív?

Jiří Hájíček, autor nové audioknihy (dle stejnojmenné knižní předlohy) Dešťová hůl, získal za svou tvorbu již mnohá prestižní ocenění. Jeho práce zaujaly i v zahraničí. Sám vyrůstal na venkově a aktuálně žije v Českých Budějovicích, stejně jako jeho hlavní hrdina. I Martin Pilař, majitel a ředitel vydavatelství v jedné osobě, na sebe prozradil, že trávil dětství v jižních Čechách a rád vzpomíná na to, jak jeho babička - malířka „přenášela z beztvarých barev na paletě štětcem na plátno připomínku na jedinečný pohled na všechny ty důvěrně známé rybníky, blata, louky a lesy, těžké letní bouřkové mraky odrážející se na vodní hladině…,“ a pokračuje vyjádřením, že: „Jiří Hájíček zase své ,plátno‘ mistrně zaplňuje slovy, která pak osvobozujeme od tiskařské černě a skrze talentované narátory jim dáváme barvu i vůni, a necháváme kouzlo příběhů a obrazů naplno ožít na vnitřní straně víček.“

Příběh se asi jako většina autorových prací zabývá vztahovými otázkami a problémy, ale nejen jimi. Zajímavá je i pomalu se rozvětvující detektivní rovina románu. Z popisů venkova, mentality místních lidí – absence jejich rozhledu, přítomnosti omezení možností, znalostí, východisek i technologií , ale i jistého druhu vychytralosti je patrné, že ho i lidi, kteří zde žijí, dobře zná. Rovněž jsou mu očividně blízcí lidé jeho středního věku nejen z vesnice, ale i maloměsta a velkoměsta, chápe nebo je alespoň velmi schopný v popisu jejich problémů, strachů a každodenních bitev či malých radostí. Jak, dle režiséra Hynka Pekárka, sedělo vyprávění příběhu z pozice hlavního hrdiny zvolenému interpretovi?

„Prakticky od první frekvence jsem si říkal, že Martin Pechlát je pro tu postavu jako dělaný. Podle mě je dobré obsazení interpreta audioknihy osmdesát procent úspěchu. Martin Pechlát přesně vyhmátl polohu znaveného intelektuála z menšího českého města, který má problémy se spánkem i životem.“

Ano, dle režiséra se očividně jednalo o trefu do černého. Vybraný narátor se ale podle rozhovoru líbil i samotnému Jiřímu Hájíčkovi, který pravil: „Autor vždycky slyší vnitřní hlas. I jako čtenář, když čtu knížky, tak si to vlastně v duchu čtu nahlas. Ale myslím, že Martin Pechlát má působivý hlas, jeho poloha se mi k tomu hodí. Pechlátův dramatický projev mi imponuje, takže jsem rád, že zrovna on, který hraje v Národním divadle, čte moji knihu.“

Musím s oběma pány souhlasit. Herec Martin Pechlát, kterého si já osobně nejvíce pamatuji z Vieweghových Účastníků zájezdu, se na tuto „roli“ vskutku neobyčejně hodil a velmi dobře se jí zhostil. Svým čteným projevem se mu podařilo zachytit štěstí i mizerné okamžiky v životě hlavního hrdiny, únavu z probděných ranních hodin i zbytečného vysvětlování, naléhavost hraničící se zápalem šílence, který si jde za svým i zklamání z naprosto nečekaně prohrané bitvy. Jaký názor má na svou zkušenost za mikrofonem sám herec?

„Nejnáročnější asi bylo ve vyprávění vyjádřit různé způsoby psaní: někdy je to přímá řeč, někdy vyprávění, do toho pak dialogy. Nejtěžší bylo se v tom zorientovat a skákat ze vzpomínek do přímé řeči, do dialogů, pak zase do komentáře, někdy to mělo až básnickou formu… To jsme se pak s režisérem zastavovali, vraceli jsme se k tomu a snažili jsme se to udělat lépe. Trochu jiný tón, takový meditativnější, byl i v té městské nespavosti, zatímco prostředí vesnice, scény s Bohunou – to bylo o něco živější,“ líčí herec a zároveň vysvětluje: „Hlasové herectví je úplně jiná

disciplína než herecká práce jako taková. Divadlo se zkouší dva tři měsíce, opravdu se to piluje, hledá se interpretační řešení, nějak se konfrontuje vidění režiséra a směřování textu. U audioknihy vnímám, že nejzásadnější je pak pro posluchače vklad autora, a já jsem měl jediný cíl – nezkazit mu to, což znamená text dobře přečíst. A o to jsem se snažil.“

A snažil se dobře. Závěrečný díl trilogie Dešťová hůl, kterému předcházely tituly Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012) nese v hercově podání silnou atmosféru míst, ve kterých se odehrává, ostrou vůni vzpomínek na mládí, hořkou příchuť podvodu i někdy sladkou, jindy slanou chuť vztahu... Nahrávku v úvodu doplňují a podkreslují tóny vyluzované exotickým nástrojem zvaným „dešťová hůl“, který připomíná vydatnou spršku padajících kapek. Vyprávění doprovází také příjemná popová melodie,  propojující akustickou kytaru, klavír a živočišné, posmutnělé violoncello...

Pokud máte chuť na intimní příběh dvou stále ještě mladých lidí, kteří neztrácejí naději, ale odmítají se vzdát svých zásad, tužeb i přání, máte slabost pro nostalgické vzpomínky na první lásky a dospívání nebo se chcete pokusit zjistit, co přimělo Zbyňka riskovat všechno, co měl, aby zjistil pravdu a zajistil nápravu, o kterou nakonec vlastně nikdo jiný než on nestojí, audiokniha Dešťová hůl vám podle mého názoru nabízí skvělé pojetí takového příběhu.

85 %