Dubánci – příběhy jednoho roku

Žijí v lese, samozřejmě tam, kde rostou duby. Ty čepičky, které pod nimi můžete najít, patří právě jim. Komu? No přece dubánkům! Skvělým bytostem, se kterými si můžete užít hromadu legrace... 

Třináct příběhů, každý z jednoho měsíce roku plus jeden bonusový, si nyní můžete přečíst, prohlédnout a vysnít díky překrásné knize Dubánci – Příběhy jednoho roku, která letos vyšla v nakladatelství CPress. Autorem rozkošných ilustrací, ale také mnoha mistrně vyvedených fotografií, je Petr Václavek, o příběhy je obohatili Leona Šťastná a Slávek Rydval.

Tato kniha mě zaujala hned z několika důvodů. Jednak jsem si jí všimla díky krásné obálce a originálnímu názvu, ale hlavně jsem na ni dostala mnoho pozitivních reakcí. Říkala jsem si, jací asi jsou tihle dubánci?

Geniální, a to zejména jako četba pro naše děti, protože dubánci jsou vlastně naše děti. Proto je jim právě tato kniha přímo věnovaná:

Našim dětem – těm současným, i těm budoucím

Dubánci jsou roztomilé malé bytosti se ztřeštěnými nápady, které často mají svou logiku, avšak bez znalosti některých faktů je jejich konání nakonec spíš jen úsměvné. Reagují podobně na žádosti a rozkazy, podobně také uvažují – s velkou fantazií, jako děti. Jejich život je popsán v hezkých, krátkých příbězích, které na sebe přímo nenavazují, ale jsou charakteristické pro konkrétní měsíc roku, o kterém vypovídají, resp. vypráví se v nich, co dubánci ten měsíc nejraději dělají.

Tyto krátké povídky nepostrádají klasické pohádkové postavy s originálními ryze českými názvy (Raubířník nebo například vodníci Mník nebo Mořík), jsou obohacené o vlastní imaginární instituce typu Lesní úřad, v nichž různé funkce zastávají běžná lesní zvířátka, a chování dubánků v nich často zrcadlí podobně rošťácké chování dětí. Skrývají ale také rady pro nás rodiče, jak nejlépe dosáhnout toho, co chceme, když to nejde „silou“...  Říká vám něco pojem „obrácené psychologie“?

Jindy se například v příběhu řeší „problém“ zábavného charakteru dovedený ad absurdum (pro děti rovněž běžná situace), který je umně popsán a doveden do dobře vyřešeného konce, a navíc ho, samozřejmě kromě fotografií a ilustrací, vždy obohacují vtipné obraty typu: „Holoto dubová,“ či pojmenování samotných dubánků (starý dubánek je Kmetík, tým Délkařů – těch s nejdelšími jazyky - se utká s týmem Hbitíků – těch s nejrychlejšími jazyky, apod.)

Každý měsíc, resp. minipříběh, je také navíc uveden krátkou básničkou. Jelikož začíná listopad, vybrala jsem na ukázku právě tu listopadovou:

V listopadu staví domky

z listí, klestí, kamínků,

aby měl kde v zimě tulit,

tatínka a maminku.

Kromě příběhů, které obsahují také narážky na známé říkačky nebo postavy, a často jsou doplněny dalšími rýmovačkami, jež se budou dětem líbit, knize dle mého názoru nejvíce šarmu dodávají právě fotografie a ilustrace autora, které samy vyprávějí příběh, a skotačiví, nezbední dubánci na nich skutečně, stejně jako v příbězích, doopravdy ožívají... posuďte sami...

Autora můžete sledovat na jeho webových stránkách, kde naleznete mnoho dalších fotografií dubánků, můžete mu sami přispět svými dubánky (resp. jejich fotografiemi) nebo si pořídit nějaký roztomilý předmět z jeho „obchodu“ s dubánčí tématikou.

95 %