Návrat do minulosti

Nedávno jsem uklízela svůj starý dětský pokojík u rodičů. Narazila jsem na zápisník z mého krušného pubertálního období a v něm následující text. Byla jsem tenkrát ještě moc mladá, blbá, a šťastně zamilovaná do nesprávného chlapa... Teď už jsem o něco málo starší, doufám že chytřejší, ale hlavně šťastně zamilovaná a vdaná za správného chlapa…

Dejvická. Jedu si takhle metrem a pozoruju lidi kolem sebe. Intelektuálně vypadající kluk naproti mně, celej sladěnej do zelena si čte Kerouaca a je v jiném světě.

Hradčanská. Já přemýšlím o pomíjivosti manželství. Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají. Asi vypadám taky intelektuálně. Nikdo si ke mně nesednul.

Malostranská. Zase si ke mně nikdo nesednul. Stačí několik tisíc kilometrů a můžeme se ocitnout…

Staroměstská. … v jiné atmosféře. Tma. Zima. Nádhera všude kolem nás. Nějaká slečna naproti mně se hezky směje. Čemu asi?

Můstek – přestupní stanice na linku B. Sednul si ke mně šíleně vystresovaný a spěchající člověk v Prestižích. Kouká divně.

Muzeum – přestupní stanice na linku C. Přestupuju. Z Můstku na Muzeum je to strašně krátký, vlastně nevím, proč jsou ty stanice dvě.

IP Pavlova. Někdo kousek ode mě má žlutooranžový tenisky, ale nevidím, kdo to je. U druhých dveří se k sobě tulí dvě holky a tvářej se děsně nenápadně.

Vyšehrad. Vystupujte vpravo, ve směru jízdy. Co je za polárním kruhem, to se nepočítá. Z někoho tu děsně táhne alkohol. Fuj na něj, ve tři odpoledne. Všichni tu vypadaj unaveně.

Pražského povstání. Žlutooranžové tenisky vystoupily. Sedí tu krásná, děsně stará paní a fialovýma stínama na očích. Pán vedle mě mi kouká přes rameno, co píšu.

Pankrác. Lidí ubývá. Za chvíli nebudu mít koho pozorovat. Budu muset zase přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a o smyslu manželství. Jak můžu vědět, že chci být s jedním člověkem do konce života?

Budějovická. Co třeba taková ponorková nemoc. To je přeci svině. Co potom? Někdy si člověk prostě nemůže pomoct. Ať dělá, co dělá. Něčemu se neubrání. Stairway to heaven.

Kačerov. Teď vystoupila spousta lidí. Jako vždycky tady. Stereotyp. Jako křečci v kolečku. Mám na sobě pruhovaný punčocháče, proto na mě asi ty lidi koukaj tak divně. Přišla mi SMS. Já na ně vlastně taky koukám divně.

Roztyly. Alkoholový odér právě vystupuje. Nastoupila malá vietnamská holčička. Vypadá, že má strach. Se jí nedivím. All of my love.

Chodov. Nějak to cuklo. Paní naproti mně na mě kouká opravdu hodně divně. Co si asi myslí? Třeba tuší, že jí tu pomlouvám. Mračí se. Me gustas tu. Opatov. Už jsem skoro doma. Do Háje…