Svátek demokracie, nebo výsměch občanům

Vítězství historicky prvních voleb do Senátu se přisuzuje straně a člověku, který paradoxně volby bojkotoval. Zasel do lidí takové sémě nedůvěry v tuto instituci, že volební účast je od té doby velice malá.

Politici sice stále zdůrazňují přednosti Senátu a obtěžujícím způsobem citují ústavu a hovoří něco o pojistce demokracie. Přitom málokdo si dělá iluzi o tom, že dům pro vysloužilé politiky honosně nazývané Senát, by těžko něco zachraňoval. V případě likvidace demokracie v zemi, by senátoři ani nebyli mezi prvními, kteří by byli určeni k odstranění.

Téměř každý to ví a každý tuto instituci bojkotuje, nebo naopak z ní po svém profituje.

Ptáte se proč tedy píši o něčem, co se ví?

Volební kampaň se mě dotýká, tak jako běžného občana. Vnímám plakáty, reklamní masáž ze schránek a billboardy. Nic proti kandidátům nemám. „Odvážný chlap“ Saša Vondra udělal kampaň, při které se mě pomocí lístku zeptal co mě z daných možností trápí. Zasmál jsem se, protože nečekám, že on problém vyřeší (představa, že s krumpáčem běhá po Českém středohoří a podílí se na stavbě D8 je opravdu úsměvná). Nebo sportovec Jiří Šlégr. Dobrá volba. Není to ten co podkopl ČSSD?

Co mě ale na většině kandidátů deptá nejvíce je to, že mají drzost kandidovat za okres, ve kterém nežijí. 50% kandidátů je z Prahy, Litvínova, Teplic. 50% kandidátů, kteří nikdy nebudou přínosem, protože zde nežijí. 50% kandidátů, které strana použila místo plastelíny, aby zalepila díru v Senátu.

Ještě dnes nemám představu, kdo dostane můj hlas, ale vím, kterých 50% kandidátů ho nedostane.