Rukojmím důchodové reformy

Přípravy na důchodovou reformu vrcholí. Koncem roku odstartují penzijní společnosti reklamní kampaň ke spoření, aby první dobrodruzi začátkem příštího roku začali spořit svých 5% ze svých kolikrát i mizerných mezd. My dříve narození máme (ne)výhodu toho, že se buď rozhodneme vstoupit, nebo zůstaneme tam, kde jsme.

Pan Kalousek o penzijní reformě řekl už hodně. Ani si nevzpomínám, zda zaznělo z jeho úst něco negativního.

Byť jsem přesvědčen o správnosti změny v důchodovém systému a o důležitosti oddělení penzí od státního rozpočtu, nic mě nepřesvědčilo pro to, abych se stal tím dobrodruhem.

Když jsem před lety zakládal penzijní připojištění, lákal mě vysoký výnos a vidina, že jako důchodce se budu válet několik týdnů u moře, procestuji místa, na která se jako pracující z časových důvodů nedostanu. Vysnil jsem si důchod, takový, jaký nám byl propagandisticky předváděn na počátku devadesátých let při pohledu na „vítězný“ západní blok.

Tak co se semnou stalo? Proč se nehrnu do akce „5% ze mzdy a méně nikdy více, důchod jako v Americe.“

Vyspěl jsem já. Vyspěl svět. Otázek přibývá, odpovědi neexistují. Odchod do důchodu se zvedá, šance že se ho dožiji se snižuje. Pokud se to mému tělu podaří, bude ochotné si ještě užívat? Jaká bude politická situace za 30 let? Maďarsko dokázalo 20 let od pádu komunismu vytvořit penzijní fondy a zároveň je vykrást. Kde je napsáno, že političtí nástupci dnešních nástupců neprovedou něco podobného. Kde je hmatatelná jistota úspěchu této dlouhodobé investice? Já jí ve slibech politiků nevidím. Takže jsem nakonec rád, že mi je víc než 35 let a že mám možnost volby. Chci investovat do svého stáří, ale touto cestou ne.