Ohrožená demokracie

Pod slovem demokracie si může každý představit cokoliv. Pro Aristotela to byla pokleslá forma vlády. Masaryk byl zase jejím zastáncem. Co ovšem můžeme pozorovat je to, že demokracie dobře funguje v období stability a relativní prosperity. Lid je ochoten tolerovat korupční prohřešky svých elit a nadávky opozice.

První krize z nadvýroby v 19. století, přinesla revoluce a vznik a vzestup extrémistické levice. Velká hospodářská krize ve 20. století, přinesla válku a pravicový extrémismus. Krize z 21. století je sice tlumená vládními dotacemi, místo pomoci však jen dochází k jejímu prohlubování na úkor zadlužování společnosti. A i dnes je vidět pomalý a jistý vzestup extrémistických skupin (tentokrát pravice i levice).

Co vyléčí naší společnost? Konečně jsem pochopil Aristotelovo pojetí demokracie. Je to neskutečný chaos. Každý má právo se vyjádřit, být vyslechnut. Každý má právo volit i vládnout. Demokracie je zdlouhavý proce, který decimuje obyvatelstvo, které je citlivé v této době na jakákoliv negativa. Opozice plní svojí  funkci, ale výsledek je v tuto chvíli kontraproduktivní, protože štve lidi a nahrává místo sobě, tak do brány extrémistům. Stačí se podívat po Evropě. Belgie, Maďarsko, Řecko. Co bude dál? Španělsko, Itálie, Francie?

Společnost se sama demokratickým způsobem vrhá do náručí totality a zbožně vyčkává nového Vůdce – Spasitele, který na nějakou dobu vyvede stát(y) z této kaše. A to vše proto, aby po nějaké době ten samý lid začal bojovat za demokracii, za svobodu.

Bojím se budoucnosti. Stále však slepě věřím, že se lidé poučili z minulosti.