V Holešovsku vládla cenzura i za Sovadiny a Janalíka

  Rozhovor s bývalým vedoucím tiskového úseku Městského úřadu v Holešově Františkem Sovadinou.  

Šest let jste pracoval na pozici vedoucího redaktora čtrnáctideníku Holešovsko. Uplatňoval jste vůči zájemcům o prezentaci na stránkách městských novin cenzuru?  

Cenzura samozřejmě existuje všude. I v tak zvaných nezávislých novinách. A nemusí to být primitivní cenzura, které je dnes uplatňována v Holešovsku. Každý novinář, který má pud sebezáchovy, moc dobře ví, kdo mu může zkomplikovat život. Osobně jsem proto přesvědčený, že nejrozšířenější je tzv. autocenzura. Řekl bych, že to byl především také můj případ.

Takže vám do obsahu novin nikdo nemluvil?

V městských novinách je často ten problém, že když se jednomu zavděčíte, jiného naštvete. A vašimi nadřízenými jsou teoreticky všichni občané města. Nikdy nevíte, kdo jaké vztahy má se starostou, tajemníkem, radním či zastupitelem. Pamatuju se, jak na mě na podzim 2012 řvali starosta a jeho zástupci, proč pořád tisknu příspěvky zastupitelky Ságnerové. Přitom tato žena si na mě opakovaně stěžovala u mého šéfa, že netisknu tolik jejich článků, kolik by si představovala. A takových schizofrenií byla celá řada. Jak například uspokojit neukojený apetit místostarosty Chmelaře, pro něhož zveřejnění pouze dvou fotografií vlastní osoby v jednom vydání byl téměř zákeřný počin, a zároveň nenaštvat ódeesáky, kteří sice v této oblasti nebyli nijak zvláště aktivní, ale počet ksichtů politické konkurence v novinách si moc dobře hlídali.

Jakou roli hraje v obecních novinách profesionalita?

Mám vystudovanou žurnalistiku a marketingové komunikace, dvacet let jsem pracoval v médiích na různých pozicích, pracoval jsem jako zástupce šéfredaktora celostátních novin. Přesto mě vloni vyhodili a noviny nyní dělají úředníci, kteří s žurnalistikou a PR neměli v minulosti téměř nic společného. To je myslím pádná odpověď. V komerčních médiích samozřejmě existují určitá profesionální pravidla, což je pro vás jakýsi maják. Víte, že existují, víte, proč existují  a vy je buď dodržujete  nebo ne. Ale v obecních novinách neexistují žádná profesionální měřítka. Proto také v Holešově dlouhá léta ovlivňuje tuto oblast člověk, který má s novinářskou profesionalitou pramálo společného. V této situaci existuje pouze zájem více či méně mocných osob, které jsou většinou navzájem protichůdné. A vám nezbývá než se snažit zavděčit těm, kteří jsou momentálně ti mocnější. Největším profesionálním nástrojem v této situaci je pak schopnost lézt těmto mocným do zadku. A to mi nikdy moc nešlo.

Změnilo se podle vás ovlivňování obsahu novin po nástupu nového starosty?

Bezesporu a zásadně. Bylo to samozřejmě dáno především osobou starosty. Zdeněk Janalík dovedl v Holešově ODS k vítězství v době, kdy jinde prohrávala na celé čáře. Zejména proto, že se vymykal lidským charakteristikám většině politiků této strany. To současný starosta podle mého reprezentuje všechny vlastnosti této strany, které tu partaj dostaly tam, kde dnes je. Samozřejmě že i pan Janalík se snažil mít obsah Holešovska pod kontrolou, ale činil tak velmi elegantním a podle mého soudu přijatelným způsobem. Což bezesporu souviselo i s jeho inteligencí, vzděláním, rozhledem, schopností empatie a dalšími vlastnostmi, které současným vládcům Holešova povětšinou chybí. Vím, že pánové jako Haviar nebo Krajcar se mnou možná nebudou zcela souhlasit, ale já si myslím, že se Zdeněk Janalík snažil vyjít vstříc pokud možno všem, kdo chtěli svůj názor v Holešovsku zveřejnit. Současný starosta odmítá názory, které nesdílí, velmi arogantním způsobem. Zažil jsem to například při jednání o uveřejnění článku pana Krajcara o průmyslové zóně. Nejprve mě seřval, proč jej s tím vůbec otravuji. Jako profesionál bych prý měl poznat, že takový blábol do novin nepatří. To jeho opovržení nad tím, že si někdo dovolil mít jiný názor než on, to byste musel zažít, to se nedá popsat. Řekl jsem mu tehdy, že sice ani já s panem Krajcarem v řadě jeho názorů nesouhlasím, ale měl by mi mít právo toto stanovisko zveřejnit. Pokud vím, nakonec se to stejně neotisklo.

Myslíte si, že může současná podoba Holešovska pomoci vládnoucím politikům v komunálních volbách?

Můj názor je hodně ovlivněný dlouholetým působením v novinách. Pořád si myslím, že většina voličů jsou inteligentní občané a takto primitivní způsob prezentace je nemůže ovlivnit. Jako příklad bych uvedl zálibu místostarosty Chmelaře v pózování fotografům. On byl schopen vynutit si vlastní fotografování vždy a za jakékoliv situace. Lidé kolem z něj měli srandu a mně bylo trapně, protože jsem mu při tom musel asistovat. Takovou primitivní nekritičnost jsem naposledy zažil při povodních v Otrokovicích, kdy tam přišel jistý tehdy mocný podnikatel  a asi deset minut pomáhal s přemísťováním pytlů s pískem. Kolem něho poskakoval kameraman a fotograf. Udělalo se mi tenkrát z toho parazitování na cizím neštěstí hodně nevolno. To jsem ještě netušil, že takového „podnikatele“ potkám i v Holešově a že budu v té trapné roli člověka, který kolem nekriticky jako tajtrlík poskakuje s fotoaparátem. Jak říkám, pořád mám pocit, že takováto primitivní prezentace je z hlediska volebního výsledku spíše kontraproduktivní. Ale kdo ví.

Myslíte si, že tyto politiky někdo těmto způsobům učí nebo tu funguje intuice?

Těžko říci. V případě místostarosty Chmelaře ale myslím platí první varianta.  Řekl bych, že je špatným žákem někdejšího dlouholetého poslance za ČSSD Josefa Smýkala. Jeho velmi neotřelé až sofistikované způsoby, jak se dostat do záběru kamer a fotoaparátů, jsou myslím mezi novináři ze Zlínského kraje pověstné. K dokonalosti dovedl tuto metodu přímo v poslanecké sněmovně. Velmi často si při vyhlašování výsledků stoupl k elektronické tabuli, kde byly výsledky hlasování zveřejňovány. A právě takové záběry s panem poslancem Smýkalem jsem několikrát viděl na hlavních zpravodajských serverech i v televizi. Je-li počet zveřejněných ksichtů na jednotku měřítkem úspěšnosti politika, pak tato strategie se mi zdála být téměř dokonalá.

Jakub Fišer