Wedding Day nebo Svatební den. Úsměvné kontrasty.

Dva lidé. Pasují k sobě. Rozumějí si. Tedy celkem logicky - svatba. Kluk rodilý Pražák, kde celý život i bydlel, pracuje ve známé zahraniční firmě, holka z vesnice z jižních Čech, prodavačka v okresním městě. Svatba v jižních Čechách, ve vesnici nevěsty.

Musím říct, tahle svatba mne moc pobavila. Těšil jsem se na ni, jihočeská svatba se zabijačkou, amatérskou kapelou ze sousedství, nejrůznějšími zvyky.

Počasí se vydařilo, příjemně celý den. Ne vedro, ale teplo, a to i večer. Ale ty rozdíly, ty rozdílné pohledy a z toho vyplývající nechápání až upřímné zděšení jihočeských tetek mne docela pobavilo a posléze dovedlo k zajímavé konfrontaci moderního sice Ještěčecha, ale obroušeného dostletým působením v čistě anglické firmě a pravých jihočeských chasníků a panímám.

Už samotné svatební oznámení bylo hezkým konglomerátem: Náš Wedding Day s pravou zabíjačkou bude dne toho a toho tam a tam. Až na svatbě samotné vyplynulo, že hodně jihočeských příbuzných to oznámení v první chvíli nepochopilo jako svatbu, ale jen jako nějakou sešlost, kam by snad také oni měli přijít. Několika z nich to nedalo a tak se až z telefonátu dověděli, že se jedná o svatbu jejich příbuzné. A ti to pak předali dalším a ti zase dalším. Takže nakonec většina z nich opravdu přijela na svatbu, ale i přesto dva pozvané páry cca 60 až 70 let netušily, že jde o svatbu. Tihle človíčkové přijeli úplně jinak oblečeni a hlavně bez svatebního daru. To vzbudilo rozpaky jak u nich samotných, tak i u budoucích novomanželů. Vždyť podle nich to bylo tak jasné. Vím, ono oblečení na svatbě spousta lidí považuje tak trochu za vedlejší. Přece i do Národního se dneska chodí v džínách. Nicméně ti lidé samotní z toho měli pěkně zamotanou hlavu a obě paní z těch 2 manželských párů skutečně nemělo daleko k pláči a velice jim bylo trapno. O tomhle přece bude mluvit veškeré příbuzenstvo kolik generací, že přijeli na svatbu takhle nevhodně oblečení a ještě navíc bez svatebního daru.....

Ženich osobně vítal přijíždějící hosty a neustále opakoval, že přesný program vybrífuje všem najednou v jedenáct před zápražím. Dost jihočechů vytřeštilo oči a protože se nechtěli ztrapnit, odkývali to a sousedů se ptali, co že se to bude v těch jedenáct vlastně dělat a jak se na to mají obléct, protože netušili, co je to za práci, co mají dělat.

Na dotaz kam mají dát svůj svatební dar ženich reagoval "Jo Wedding Presents, tak ty dejte tady Jirkovi, on je má na starost". "Jo prezent, tak to máme, tohle je pro vás" zněla častá odpověď. Velice zajímavý Wedding Present byla živá kachna. To je fakt.

V jedenáct se skutečně ženich objevil na zápraží a začal svůj Wedding Brief. Bohužel mluvil, jak byl zvyklý, takže co chvíli to davem zašumělo, když tetky nerozuměly co je to leaving hour na obřad, že v půl třetí bude malý Wedding lunch a následuje zabíjačka s free rautem. Všichni jsou vítáni a teď GO na obřad! Rozpačité pohledy, vypouklé oči a zrosená červená čela dobré poloviny přítomných naznačovala bezradnost a koukali po ostatních, aby dělali to, co oni.

Při obřadu samotném problémy nebyly, jen ženich se ptal, kde je bridesmait a vzápětí dostal několik bodrých odpovědí od chasníků v černých oblecích "Jo, je to dobrý", což zase nechápal on. Na dotaz oddávajícího kupodivu neřekl "Yes", ale "Ano", nicméně ho podezřívám, že to bylo jen proto, aby se přítomní jihočeši nepustili do žranice.

Po příjezdu z obřadu zpátky do vesnice už byla zabíjačka v plném proudu. Soused řezník, celý červený z toho horka z prasete a z práce samotné už byl trochu pod parou. Právě se rodila jelítka a jitrnice, z velké plechové kádě voněl ovar. Hostina mohla začít. Nevěsta se ženichem usedli v čele dlouhého venkovního stolu. Jídlo bylo opravdu skvělé, všichni se cpali k prasknutí. Občas se ženich obrátil na svatebčany "Jestli je ještě někdo hungry, ať se ozve, pig byl big, na přidání je dost". Jeden strýc snaživě odpověděl, že tady aspoň teda z jejich přízně nikdo maďar není, ale že to nevadí. Vždycky žil s Čechama a je spokojenej. Pár lidí se srdečně smálo, jedna dívka dostala téměř záchvat. Bohužel ani jedna z těch diskutujících stran to nepochopila.

Poté nastala spontánní a veselá tancovačka. Bylo velice zajímavé sledovat, jak se střídaly dvě party tancujících podle toho, jestli hráli ti chlapci ze sousedství nebo dýdžej techno a rap. Všichni měli celkem pravidelný tělocvik, jak neustále vstávali a zase si sedali podle toho, co se zrovna hrálo a co jim vyhovovalo pro jejich tancování. Bohužel se tyhle dva naprosto odlišné hudební styly střídaly po nějakých 2 skladbách. Velice brzy tak vznikly dvě jasně oddělené party. Asi dvě třetiny svatebčanů se radovalo při produkci hochů ze sousedství a jejich směsí lidověpopulárních melodií, zbylá třetina se na improvizovaný taneční parket vrhala skoro výhradně na dýdžejovy vinyly a cédéčka. Jediným spojujícím faktorem zde byl, jak to tak většinou bývá, alkohol. Fakt je, že strejcové a tetky holdovali pivu, kořalce a sem tam vínu, zatímco pár pražáků kolem ženicha preferovalo whisku, tekylu a víno. Svatební veselí se tak naprosto rozpůlilo a lidé z obou skupin vzájemně komunikovali čím dál méně. Ne, že by nebyla zábava a legrace, ale bylo to všechno jaksi oddělené, separované a tvořilo to dvě zcela nesourodé vrstvy, asi jako olej a voda.

Svatba byla hezká, to určitě ano, ale i tak jsem měl zvláštní pocit, že ani jedna ani druhá skupina se tak úplně necítila ve své kůži. Lidí, co by mohly být v obou skupinách, bylo jen několik. A to nestačilo na propojení naprosto rozdílných pojetí, to bylo příliš málo.

Druhý den mne napadlo, co vlastně na to nevěsta. Většina těch strejců a tetek byli její příbuzní. Tíhla spíš k nim anebo spíš k novým dobám na straně ženicha? A víte, že to ani nevím? Možná ji unesli hned po mém tanci s ní a pak už byla až do konce svatby out. Kdoví.

Rozhodně to ale byla zajímavá zkušenost, byl jsem přímý účastník konfrontace tradice a staročechů s novou anglomluvou a náznaky anglojednání. Nemyslím si, že ženich něco "přihrával", že by se chtěl dělat zajímavým, on vypadal a mluvil myslím přirozeně, tak, jak byl za posledních pár let zvyklý. Výsledek toho všeho ale byl velice zvláštní, možná někdy až rozpačitý. Snažím se jen věřit, že to nebude mít na vztah ženicha a nevěsty nějaký negativní vliv a že to ta nevěsta nejen unese, ale zvykne si na to. Anebo ho prostě převychová k obrazu svému. Nevím, ale zdá se mi, že takovou druhou svatbu asi už nezažiju. A tak jsem se s tou svou zkušeností tady chtěl svěřit.