S kamarádem nejdál dojdeš. Třeba až do pekla.

Kdo by kamarádovi nepomohl, když může? Já taky. Sem tam si přitom natluču. No jo, no. Pro mě to je prostě kamarád, kterému věřím. Až do jisté doby. Asi mám tu dobu nějak nezdravě posunutou.

Asi celkem nic nového. Kamarád se dostal do tísně. Finanční. Naznačil, že by potřeboval pomoc. Dočasnou. A zaručeně včas vratnou. Tak do tří nebo pěti měsíců. To bude mít nějaký dobrý obchod. No dobrá, dá se udělat leccos, proč nepomoct, když mi to situace dovoluje, jemu to pomůže a mě to nepoloží. Dokonce i nějaký papír podepsal, že prý jinak nic nechce, pořádek dělá přátele. No budiž.

Poněkud jsem oslabil rodinné konto. Sice citelně, ale únosně, nic dramatického. Kamarád byl moc rád a hodně mu to pomohlo. To jsem pak byl rád já a měl dobrý pocit. Čas uplynul a vlastně přeplynul. Nic jsem neurgoval, mě to nijak zvlášť netížilo a kamarád je spolehlivý. Až jednou. Sraz s kamarádem a já předem uvažoval, kdy skočím do banky ty peníze dát zpátky na rodinné konto. Ale ouha. Obchod se vyvinul, rozšířil, přibyli další partneři jeho projektu, celé se to zpozdilo. Aby to dotáhl, potřeboval by ještě asi jednou tolik. Hmmm... částečné zklamání jsem asi zamaskoval dobře. Ale tohle už chce trochu víc řeči a trochu víc vysvětlení. Stalo se. Konto dostalo další ťafku, ale ještě dobrý. Dohoda o vrácení za půl roku. Tedy nejpozději.

Čas nezastavíš, půl roku pryč, mezitím jsme se párkrát viděli, ale v jiných souvislostech, o penězích nic. Občas jsem si vzpomněl, ale kamaráda neurgoval. Však on maká na svým a až bude moct... je to přece kamarád.

Kdo má barák, ví. Občas se musí to pospravit, to předělat. Padlo to celkem logicky i na mne. S tím souvisí investice. Copak o to, dalo by se, ale dostanu se tím už skoro na doraz. Takže zkusím kamaráda, ani nemusí všechno, ale nějakou rozumnou část by mi měl nalít zpátky. Sháněl jsem ho asi 2 týdny. Mezitím už bylo nutné udělat smlouvu se stavební firmou. To proběhlo, kamarád ne. Asi mu někdo ukradl mobil, že nereaguje na telefony ani sms. Obtěžovat doma osobně si mi zase tak moc nechce. Začíná mi šimrat v zátylku.

Rekonstrukce dokončena, jako obvykle vícenáklady. Ne dramatické, ale přeci jen citelné, jak to tak u stavařů bývá. A sakra. Záloha je zaplacena, na doplatek mám 2 týdny a tady už se bez kamaráda neobejdu. Měl jsem štěstí, chytil jsem ho už za 4 dny. Jasně, schůzka, tam to dořešíme. Dopoledne před ní telefon, kamarád nemůže. Má starosti s tím velkým projektem, který už se mu finančně rozrostl o dva řády. Peníze nejsou problém, jen čas ano. Další schůzka za 2 dny. Průběh podobný, jen místo telefonátu sms. Začínám mít trochu delší noci, čas se mi krátí.

No konečně, schůzka na třetí pokus vyšla. Zbývá mi 5 dnů. To se v pohodě dá. No, nedalo. Kamarád mi přišel vyprávět o svých projektech, jejichž hodnota již začala přesahovat čísla, o kterých se čte v novinách. Ale důležité je, že peníze jsou na cestě ze zahraničí. Příští týden přistane u kamaráda asi stonásobně víc, než má ode mne. Takže žádný problém. Tedy skoro žádný. To jen já potřebuji zaplatit v horizontu dnů. Nechci být u stavařů za blbce. Kamarád ale teď nemá nic. Takže průšvih?! Asi jediná cesta, která mi v tom pomůže a dá mi k dispozici potřebný doplatek je nějaká forma úvěru. Půjčovat soukromě se mi nechce. No s bankou žádná potíž, jako s klientem se mnou nikdy neměli jediný problém. Ani jsem tam nemusel osobně. Konto trochu nabobtnalo, aby druhý den opět pohublo. Tak stavaře mám z krku. Ale dál... konto vyluxovaný a navíc úroky z úvěru. Trochu hloupý, ale kamarád slíbil, že to samozřejmě pokreje všechno. I s těmi mými úroky. Což je fajn.

Dva roky utekly jako voda. Pracuju, příjmy jsou, hlady netrpím. Splátky úvěru a úroky platím. Kamarád se chvilku ještě bavil, párkrát jsme se i potkali. Vždycky se jeho obchody citelně zvětšily. Už se hovoří o částkách, které se blíží rozpočtům velkých měst a myslím, že klidně i několika. Jakmile tohle proběhne, je to všechno absolutně OK. A smlouvy už jsou podepsány! Je to jen technická otázka převodu a pak těch mých pár drobných (ve srovnání s kamarádovým projektem) je jen zanedbatelná epizodka. Situace ho mrzí, dělá co může. Pamatuju, že asi před rokem jsem něco potřeboval koupit dražšího, už ani nevím co to bylo. Obvyklých X pokusů o kontakt, ale kamarád je plně vytížen svými projekty. Tak jsem poprvé trochu zatlačil. Ne nijak vydatně, ale přece jen naléhavější formulace patrná určitě byla. Musí mne přece pochopit, že ne zrovna malá půjčka na půl roku už přetrvává třetím rokem a že leccos také potřebuji a nějaké výdaje jsou tu a tam třeba. Kamarád pochopil, o co mi jde. Že bych už skutečně ty peníze chtěl zpátky, bez ničeho, žádné úroky nebo co, jde o kamaráda, co jsem půjčil už bych prostě zase chtěl mít. Akorát teda plus ty úroky z úvěru. Možná jsem to přehnal s tím naléháním? Kamarád reagoval citelně podrážděně, až skoro útočně.

Další čas pryč. Kamarádovy termíny dávno pryč, navíc mrtvý brouk. Prostě už nereaguje na nic. Vím, že má určité příjmy, stejně jako vím, že má určité výdaje. Zřejmě jsem někde dál ve frontě těch výdajů. Možná docela dost daleko. Od té doby pro kamaráda už prostě nejsem. Takže co, naléhat už nemá smysl. Nějak to vymáhat? Anebo že by soud? Udělal bych to kamarádovi? I když kamarádovi... Kolikpak má asi kamarád kamarádů? A má je vlastně ještě? Nejspíš ano, ale zase trochu z jiného ranku. Ty původní kamarády, mám pocit, už možná taky vytěžil, když tak uvažuju o sobě. A má kamarád třeba něco jako svědomí? Poctivost? Ví, co je to SLOVO kamarádovi? Do doby půjčky to ještě věděl. I já.

Tyhle věci jsou komplikovaný. Není pro mě jednoduché začít uvažovat čistě pragmaticky a začít se tvrdě domáhat svých věcí. I když dneska jsem už asi vystřízlivěl a toho člověka, bývalého kamaráda, poznal bohužel i z jiné strany. To mně na tom nejvíc mrzí a vysloveně mi to vadí. Jasná je mi jedna věc, chyba teď s odstupem doby a po těchto zkušenostech je jednoznačně na mně. Neměl jsem být asi zase až tak kamarádský, měl jsem být obezřetný, chovat se právnicky, opatrně a mít vše dokladované. Ale kdybych takhle jednal úplně na začátku, byl bych vlastně já kamarád a on můj kamarád? Pomoc v kamarádství je nezištná. Tedy podle mě. Když by bylo potřeba, pomohli jsme si párkrát navzájem v různých věcech. Tedy ale ne finačních. Protože je to přece kamarád. Zapeklitá situace, prostě jsem si naběhl a kamarád, o němž si myslím, že kamarádem opravdu byl, mě jednoduše doběhl, využil nebo zneužil situace a teď si s tím nedělá žádnou hlavu. Absolutně žádnou. Já sice ten papír mám, najednou vidím, že tenkrát to vlastně bylo štěstí v neštěstí, ale fakt ho mám vzít, kamaráde, a předhodit justici?

Kamaráde, teda ty mě fakt s....