Přeslech jak noha. Skvělej den!

Určitě se to stává každýmu z nás. Něco zaslechnete a slyšíte něco úplně jinýho, než se povídá.... Dneska se mi stal tak nádherný případ, že to prostě říct musím.

Jedu v dost zaplněné tramvaji a koukám kamsi a myslím na cosi. A tu najednou zaregistruju dětský hodně pronikavý hlas: "Šuká, šuká, šuká, šuká..." Ohlídnu se a vidím skupinu snad čtyř nebo pěti kluků, tak snad něco kolem 10 nebo 11 let. Jsou nacpáni kolem jednoho z nich a všichni se snaží vidět na displej jeho mobilu. Okolí pro ně vůbec neexistovalo, jak to tak bývá. Jasně že člověka hned napadne, co tam asi je vidět. Bylo mi to nějaký divný, nějak to k sobě nepasovalo. Na tohle byli ti kluci až příliš mladí. Jo být o něco starší, no tak možná. Ale tohle ještě moc mladý. A navíc prostě na to tak nějak nevypadali. Pak jsem zaregistroval, že zdaleka v té tramvaji nejsem sám, co na tu skupinku kluků překvapeně a sem tam i pohoršeně civí. Celé to trvalo jen pár vteřin, snad 5 nebo 10, ne víc. A pak se to najednou rozuzlilo. Vlastně to nevědomky vysvětlil ještě další kluk, co byl kousek vedle, docpal si něco do svého batůžku a už se hrnul k té skupince se slovy: "Ukaž mi to taky". V tu chvíli to všem docvaklo. Ono to bylo "Ukaž, ukaž, ukaž, ukaž..." Co taky jednoho hned nenapadne, že jo. 

Ale vlastně není jistý, že tam opravdu neměli to, na co si všichni ti dospěláci v první chvíli okamžitě pomysleli. I když jak povídám, nějak by mi to k těm klučinům nepasovalo. Zajímavé taky bylo, jak se všichni kolem, co to sledovali, hned pak úsmívali a rozzářili. Jak říkám, hned z toho byl hezkej den.

.

.

.

Stalo se taky někomu něco podobnýho? Povídejte.....