Nabízejí nám ovar, jitrnice a pečínku.

Ale nejdřív je třeba, aby si někdo koupil selátko a vykrmil ho. Pak je třeba to prase zabít. O tom už ale politické strany nehovoří.

Politické strany začínají všem lidem snášet nejrůznější laskominy a nabízet je jako standard. Můžeme mluvit o ovaru, jelitech, jitrnicích, tlačence, pečeni a dalších laskominách. Bohužel nám již nesdělují, že nejdřív je třeba zabít prase. Naše prase. Protože politici sami žádné nemají. Oni rozdělují ze zabitých prasat lidí. Logické by tedy bylo, aby předtím, než nám prase seberou a zabijí, jej také pomohli vykrmit. třeba levnějším krmením, dostupnými zvěrolékařskými službami, ale i lepší cenou, kterou nám za to odebrané prase zaplatí. O tom však tak nějak nejdou žádné zmínky. Prostě se bere za fakt, že vykrmená prasata stát odebere a zabije je. Bez jakékoliv zmínky o nějaké podpoře chovatelů těch prasat, co je vykrmili.

To, co slyšíme od politiků nyní, je pouze ta druhá část celého procesu. Tedy nabídka zabíjačkových laskominek a dobrot. Už žádná strana nepřipomíná, že před tím od nás očekává, že pořídíme selátko, vykrmíme jej a až bude mít dostatečnou váhu, že nám ho odvedou, zabijí a nadělají z něho ty pochutiny, které budou rozděleny mezi potřebné. Řady těch potřebných neustále rozšiřují a všem slibují stále větší, lepší a propečenější části našeho prasátka. Neříkají ani, že když nám, chovatelům, naše prasátko odvedou, dostaneme za něj méně a bude tak těžší pořídit si další selátko a vykrmovat ho opět dražším krmením.

Řadě lidí se to pochopitelně docela líbí, protože oni sami žádné prasátko nemají a tak samozřejmě přivítají jakoukoliv část prasečích pochutin, které jim politická strana nabídne. Nějak už jim nedochází, že když oni sami, aniž prasátko pořídili a vykrmili, dostanou z něho větší díl, pak ti, co se s ním piplali docela dlouho budou muset dostat jen menší kousky a ještě přebrané. K tomu, aby si mohli dělat již nyní laskominy na prasečí pochoutky jim stačí jediné, říci té straně "ano, já chci taky velký díl z prasátka a tak tady k tomu máte ode mne můj hlas, abyste to mohli zařídit". Zatímco ti druzí, ti co prasátka piplají od malička a nakupují pro něj krmení, na to koukají s logickou nedůvěrou, až zlobou. "Jak se můžete opovážit už takhle předem porcovat a rozdávat moje prase, které ještě ani fyzicky nemáme? A protože tohle nechceme, tak svůj hlas dáme jinému."

Bohužel těch, co vychovávají prasátka a starají se o ně je výrazně méně, než těch, co sice prasátka nemají, nechovají a ani chovat nebudou, ale díl z něho chtějí co největší. A tak je dost pravděpodobné, skoro jisté, že tahle část konzumentů prasátek vyhraje a začnou se těšit na pravidelné příděly masíčka, zabíjačkové polévky a jelítek. Ta druhá skupina, ta co prasátka vykrmuje, bude stále slabší a menší, protože se jim to prostě už přestane vyplácet a začíná být pro ně výhodnější se prostě zařadit do skupiny pouze konzumentů zabíjačkových pochoutek. Takže chovatelů bude logicky ubývat. A ta strana, co naslibovala tolik a tolik jitrnic, ovarů a gulášů s pravidelným přísunem najednou zjistí, že rozdělované kousky masa musí zmenšit, protože jednoduše není co dělit, počet prasátek je menší a menší. Krkolomnější strany tak začnou prasátka nakupovat na dluh od zahraničních velkochovatelů, aby jich měla dost na zabíjení, porcování a rozdávání. Kolik chovatelů tohle vlastně může přežít?

Není těžké si dosadit, co je chovatel, co prasátko, ovárek, jitrnice, prejt i skvělý gulášek. A najednou člověka chuť na cokoliv vepřového začne tak nějak opouštět. Jde hlavně o to, aby si to uvědomili především ti, co za kousky prasátek tomu nabízeči hodlají odevzdat svůj hlas. I oni by si měli položit celkem základní a logickou otázku: "A bude těch prasátek opravdu dost, aby se na všechny dostalo v tom množství, jak nám říkají?"