Martinova bomba... (za tohle Bursík fakt nemůže)

O setkání, o velrybách, o bombách, o Bursíkovi.... vše na jihu Čech. Aneb přes překvapení k úžasu.....

Stalo se mi to začátkem tohoto týdne. Obchodní jednání v Českých Budějovicích se dvěma kolegy. Celkem fajn, všechno bylo připravené, schůzka svým výsledkem příjemná a tak vyrážíme zpátky k domovu. Asi v půli cesty ku Praze Toník, co řídil, povídá:

Hele, mám nápad, stavíme se u mýho kámoše na kafe, má tady chalupu a teď tam tráví pár dnů dovolený, celkem fajn chlapík, jen pozor, je trochu zelenej.

Zelenej? Jak zelenej?

No u zelenejch, je aktivista, brání tělem stromy, chodí protestovat k velkým komínům, pomáhá organizovat protesty a tak...

No dobrá, to by mohlo bejt i zajímavý, tak jedem. Máme na něj nějaký 3 hodiny a kafe bodne.

Pomenší vesnička a na jejím okraji docela hezký domek, na půl omítka, napůl dřevo, nová červená střecha, vzhledná, i když s ohledem na stávající počasí jakoby zachmuřená zahrádečka. Ondra byl doma, tvářil se vesele, když uviděl nás a v čele kamaráda Tondu, nebyl žádný problém se seznámit a mluvit s ním. U kafíčka jsme postupně začali dostávat lekce ekologičtiny, životního prostředí, výklad k nutnosti bojů proti Temelínu a tak. Byli jsme na to trochu připraveni díky Tondovi a tak jsem ani moc neprotestovali, ale fakt je, že jeho povídání o deštných pralesích a velrybách hezký bylo, dobře se to poslouchalo a mělo to hlavu a patu. A kafíčko měl dobrý. Časem jsme, tedy předem nedomluveni, začali hostitele trochu škádlit otázkami a co jako on osobně, a jestli třídí odpady a tak. Čekali jsme, že ho jako snad na něčem nachytáme nebo co, protože člověk tak nějak rámcově asi ekologicky uvažuje a občas i jedná, ono to neustálé vtloukání těhle věcí do hlavy asi opravdu nějaký účinek má, ale ono nic, rozhovor žádným špatným směrem nešel a tak jsme se postupně zase vrátili k těm velrybám a proč je nelovit a k těm pralesům a proč je nekácet, prohlídli jsme si i nějaké fotky ze světa Greenpeace a nějakou knížku o světových ekologických problémech a co proti tomu dělat, aby lidstvo zahynulo až později, než si myslí ekologové. Čas příjemně uplynul a my se zvedli k odchodu. Cestou k východu Ondra samozřejmým způsobem otevřel kamna, taková ta velká krbová s rourou do komína a do zkomírajícího ohně přihodil..... no jo, co to tam vlastně dal? Žuchlo to tam s takovým nějakým divným zvukem, dřevo to určitě nebylo, tak co teda? Bylo tam celkem šero a vypadalo to asi jako lesklá velká briketa nebo tak nějak, ale ta je matně černá, tohle se trochu jakoby lesklo.

Ondro, čím to vlastně topíš? Cos to tam dal?

Nevíš? Martinova bomba. Já tomu tak říkám, strašně levný a skvělý na topení, dlouho to vydrží.

Co Martinova bomba? Jako Martina Bursíka nebo co? ptali jsme se pod dojmem ekologického podvečera.

Ale ne, to nemá s Bursíkem nic společnýho, Martinova bomba tomu říkám já, protože tady vedle na nádraží v uhelných skladech pracuje Martin, kámoš a on mi zadarmo nechává uhelnej mour. To je bomba, ne? Zadarmo! Tak tomu říkám Martinova bomba.

No počkej, Martinova bomba a co to vlastně je? Jak můžeš topit mourem?

No to je jednoduchý, na vozejku si čas od času dovezu ten uhelnej mour, nasypu ho trychtýřem do takovejchdle lahviček, zašroubuju, utřu a pěkně čistý si je pak naskládám tadyhle za kamna.  Hele, pánové, skvělý, žádná špína doma, žádnej uhlák, prostě vezmeš čistou flaštičku a šoupneš jí do kamen. Když tam dáš tak tři najednou, máš pokoj až než jdeš spát a to samý na noc. Vydrží to až do rána.

Natáhnu se a koukám za kamna a fakt jsem málem upadl. Tam narovnaných pěkně na sobě asi 30 půllitrových plastových lahví od různých nápojů vrchovatě naplněných uhelným mourem. Jen mně zaujalo, jak tam zajímavě svítila různá víčka, červená, zelená, černá, modrá...

Ondra bezelstně dodává: Hele fakt doporučuju. Uhelnej mour zadarmo, flašky mi nosej i od sousedů, já jsem jim totiž řekl, že potřebuju ty víčka od lahví do soutěží. Jen si dejte bacha, dvoulitrovky jsou moc velký, to neprohoří, nejlepší jsou půllitrovky, to skvěle prohoří a dlouho to vydrží.

Nezdržel jsem se jízlivější otázky: Ondřeji a co tomu říkají ty velryby?

Co? Jaký velryby?  Hmmm, evidentně nechápal......

Zbytek cesty domů jsme v autě ani tak moc nemluvili, někdo se zasmál, někdo řekl Ty vole..., ale všichni asi mysleli na vazbu Globální ekologie versus jedinec.